Recenze: Antonín K. K. Kudláč – Anatomie pocitu úžasu

Vytvořeno 21. 10. 2016 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud moderní vědci potřebují znát podrobnosti anatomie živočicha, neuchylují se – jak tomu bývalo zvykem ve středověku – pouze k odborným disputacím, ale nakonec do dotyčného zvířátka říznou. Provedou pitvu. Po jejich vzoru zkoumá Antonín K. K. Kudláč aspekty fantastické literatury. Alespoň to naznačuje titulem knihy Anatomie pocitu úžasu, vydané letos nakladatelstvím Host.

Ke knihám, zpracovávajícím teorii literatury, mají laičtí čtenáři poněkud opatrný vztah. Domnívají se, někdy právem, že literární studie mají tendenci relativně jednoduchou relaci čtenář-kniha komplikovat. Snaha o zařazení textu do konečné množiny tříd vede k osekávání detailů, které jsou pro členění málo významné. Pro čtenáře však představují zdroj podvědomého přístupu, rozhodujícího o tom, zda se mu dílo líbí, nebo ne. Koneckonců, ve chvíli, kdy člověk knihu čte, na ničem jiném nezáleží. 

Antonín K. K. Kudláč se věnuje fantastice dlouhou dobu, a to různými způsoby. Je autorem studií o fantastice, editorem sborníků a píše i vlastní povídky tohoto žánru. Pracuje na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a jeho zaměřením je populární kultura, k níž fantastika bezesporu patří. Dalo by se tedy říct, že autorem Anatomie pocitu úžasu je člověk velmi erudovaný.

V úvodu publikace Antonín K. K. Kudláč si vytyčuje cíl a vysvětluje význam titulu knihy. Přestože se jeho pozornost upíná k české scéně fantastiky, věnuje se zpočátku i té světové, aby mohl domácí tvorbu zasadit do celkového kontextu. Čtenář, který se tomuto žánru věnuje, určitě bude souhlasit s tím, že česká tvorba má svá specifika, jimiž se odlišuje od zahraniční. Kniha ovšem nemá za úkol srovnávat, takže se tohoto tématu jen lehce dotýká.

Na rozdíl od většiny knih, věnujících se určitému žánru literatury, není pro autora důležitá sama literatura, ale lidé, kteří se okolo ní pohybují. Zdůrazňuje tak interakci čtenářské obce, textů a autorů, ústící do vzniku zvláštní komunity, fandomu, tvořené jejími členy – fany. Vysvětluje strukturu této skupiny a také její genezi – dva aspekty, které spolu úzce souvisí. 

Nelze si nevšimnout, i když to autor primárně nestaví do popředí, jak jsou vazby v popisovaných skupinách podobné internetové síti a jak se vzájemně s webem ovlivňují. Autor například zmiňuje pokles účasti fanů na conech (str. 131-132), což může být způsobeno obecným přesunem komunikačních aktivit z reálného prostoru do virtuálního. Anatomie pocitu úžasu vnímá fandom jako určitý druh subkultury a z tohoto pohledu mohou být fanové podobni příslušníkům jiných subkultur, například vyznavačům určitých hudebních stylů. V této souvislosti připomíná i vztah k příslušníkům fandomu v období před rokem 1989, kdy byli považováni za potenciálně nebezpečné podivíny.

V knize nalezneme velmi bohatý materiál, týkající se aktivit českého fandomu jak v oblasti conů, tak i v publikační činnosti. Zájemce o tato témata může navázat na informace v knize dalšími texty, uvedenými v bibliografii, ale také prostřednictvím odkazů na internetové zdroje, což je velmi důležité, protože se pohybujeme (spolu s autorem) v oblasti, která se velmi dynamicky rozvíjí a mění. 

Autor publikace uvádí několik mýtů, na něž v průběhu studia textů o vývoji fandomu  narazil. Jde o srovnávání s obrozením a mýtus „profesionality“ a „amatérismu“. Z tohoto hlediska jsou velmi zajímavé odkazy na diskuze, probíhající v prostředí fanzinů, které Antonín K. K. Kudláč uvádí a staví je do příslušného kontextu. 

Závěr knihy patří případové studii, pro niž si autor vybral komunitu příznivců Tolkienova díla. Představuje konkrétní skupiny i jejich aktivity. Pro účely studie o českém fandomu jsou jistě zajímavé ankety mezi účastníky srazů. Jejich výsledky však nejsou nijak překvapivé, snad kromě faktu, že mnoho účastníků srazů není ve fandomu organizováno a zařazuje se tak mezi „divoké fany“. Tolkienovské společenství je specifické i proto, že se muselo srovnat s filmovou verzí trilogie, která má své příznivce i odpůrce. Součástí případové studie jsou i autorovy vlastní postřehy z třináctého ročníku TolkienConu. 

Postřehy K. K. Kudláče jsou, pokud se týká české fantastiky, velmi konkrétní. Uvádí jména lidí, kteří na její vývoj měli rozhodující vliv a kteří pro ni udělali velký kus práce. Z tohoto hlediska se kniha vymyká obvyklým teoretickým studiím, které se spíš orientují na jednotlivá díla. Věnuje se českému prostředí, ale často přenáší do své práce výsledky zahraničních studií, a dokazuje tak, že i cizí modely jsou do našeho prostředí přenositelné. Pro příznivce fantastiky může být kniha velmi zajímavou sondou do prostředí aktivního fanovství a jmenování některých lidí je jistým způsobem oceněním jejich práce v oblasti organizace různých akcí i publikační činnosti, přispívající k rozvoji komunikace mezi autory a čtenáři a vzájemnému prolínání obou skupin.

Anatomie pocitu úžasu

Česká populární fantastika 1990 – 2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu

Antonín K. K. Kudláč

Nakladatel: Host

978-80-7491-764-6

224 stran

Rok vydání: 2016 (1. vydání)