Číst knihy v cizím jazyce... Proč ne?

Možná někteří z vás čtou knihy v cizím jazyce, někteří však stále váhají, protože se obávají, že by textu nerozuměli. Tito často argumentují slovy, že daný jazyk ještě neovládají natolik, aby v něm mohli číst nějakou knihu. Kdy jsme tedy připraveni na čtení v cizím jazyce? A jaké knihy si máme vybírat, pokud si chceme prostřednictvím četby lépe osvojit cizí jazyk?

Tyto otázky si kladl také Ivan Kupka, který se kromě matematické analýzy věnuje mezilidské komunikaci, zpracování informací a efektivním metodám studia. V nakladatelství Grada v roce 2006 vyšla jeho publikace K sebedůvěře krok za krokem a také Jak úspěšně studovat cizí jazyky. Právě na tuto knihu se zaměříme v této recenzi, neboť znalost cizího jazyka je potřebná nejen pro obecnou komunikaci, ale i pro četbu krásné literatury v původních jazycích, což může čtenáři přinést větší potěšení, než-li často nekvalitní překlady do našeho – jinak samozřejmě krásného – mateřského jazyka.

Právě četbu autor nazývá zlatým dolem. Zatímco si většina z nás myslí, že číst v cizím jazyce bychom měli až poté, co se naučíme základní gramatiku a vylepšíme si slovní zásobu, na stránkách této publikace se dočtete, že je tomu naopak. Při hlasité četbě totiž zapojíme paměť vizuální i akustickou, naučíme se nenásilným způsobem, jak se slova píší, jaká slova tvoří jádro lexika daného jazyka, jaké fráze se často opakují apod.

„S četbou je dobré začít hned v prvních dnech studia. Neotálejme. Odstartujme hned poté, co si osvojíme zásady výslovnosti. Jinak nám hrozí, že propadneme neblahému zvyku mnohých studujících – odkládat pravidelnou četbu o týden, o měsíc, rok, pět let. Kdo zaváhá – nečte!“ (S. 60)

Autor dále radí, jaké texty bychom si měli jako začátečníci vybírat a jakým se naopak vyhnout. Pro mě byla zajímavá otázka paralelního čtení. Při překládání latinských textů jsem se totiž vždy po překladu latinské věty přesvědčila v českém překladu, zda jsem větě porozuměla správně. Ivan Kupka však toto považuje u paralelního čtení za největší chybu. „Nejlepšího efektu dosahuje paralelní čtení tehdy, když si nejprve přečteme větší celek v rodném jazyce. Může to být pár stran, celá kapitola, ale i celá kniha. Poté, když víme, o čem je v knize řeč, přečteme si příslušné části textu v cizím jazyce.“ (S. 62) Tento způsob je skutečně méně namáhavý, dokonce jej používal i Heinrich Schliemann, jenž se učil cizím jazykům tak, že pročítal knihy, které již dříve četl v jiném – jemu srozumitelném – jazyce, nebo které dokonce uměl nazpaměť v rodné řeči.

Právě tito slavní polyglotové mohou pro nás být dobrým příkladem, jak postupovat při studiu cizího jazyka. Kromě Schliemanna je zde zmíněn Giuseppe Mezzofanti, Emil Krebs, Steve Kaufmann nebo Kató Lomb. Metody, které tito milovníci jazyků používali, jsou podrobněji popsány v jednotlivých kapitolách této knihy, v níž se dozvíte, jak lze co nejefektivnější cizí jazyk studovat a jak postupovat i při studiu více jazyků. Veškeré poznatky, které autor sám čerpal během vlastního osvojování angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, ruštiny a italštiny, jsou vysvětleny na řadě konkrétních příkladů i minipříběhů.

Knihu Jak úspěšně studovat cizí jazyky doporučuji všem, kteří se teprve chtějí učit nějakému cizímu jazyku, nebo kteří – stejně jako já – ovládají základní gramatiku a slovní zásobu více jazyků, avšak neví, jak dále své znalosti rozvíjet, aby mohli jazyk využívat bez problémů při čtení, psaní i konverzaci.

Knihu Jak úspěšně studovat cizí jazyky vydalo nakladatelství Grada.