Recenze: Cesare Lombroso – Nejnovější objevy a aplikace psychiatrie a kriminalistické antropologie

Vytvořeno 5. 4. 2017 1:00

Autor: Andrej Lobotka

Marco Ezechia Lombroso (zvaný Cesare), lékař, psychiatr, antropolog a sociolog, spolutvůrce prvního italského trestního kodexu a zdravotník, se narodil 6. listopadu 1835. Během svého života se stal vůdčí vědeckou osobností, patřil mezi nejvlivnější a nejdůležitější představitele pozitivistické školy trestního práva. Ta tvrdila, že spáchání trestného činu pachatelem je manifestací určitých příčin (vrozených dispozic), nikoliv však následkem svobodné volby. Dle dané nauky se tedy pachatel nerozhoduje svobodně o tom, zda se dopustí spáchání trestného činu. Za daného předpokladu měl být trest „…nahrazen systémem neutrálních bezpečnostních opatření, protože trestat toho, kdo zločin spáchal (byl do něj osudově vtažen vnitřními a vnějšími okolnostmi), je prakticky zbytečné.“ (str. 21)

V roce 1893 vydal C. Lombrosoknihu Le piu recenti scoperte ed applicazioni della psichiatria ed antropologia criminale (Nejnovější objevy a aplikace psychiatrie a kriminalistické antropologie), kterou nyní v  překladu Hany Kniežové přináší českým čtenářům nakladatelství Academiave své edici Europa, v níž „…vycházejí díla jak filozofická, tak literární nebo politická, která ovlivnila evropské a světové myšlení nejen v době svého vzniku, ale ovlivňují jej dosud.“ [1]

Samotnému dílu C. Lombrose předchází předmluva překladatelky H. Kniežové, ve které se čtenáři dozví základní informace o historickém kontextu, ve kterém jednotlivá díla C. Lombrose vznikala, a rovněž o životě samotného autora. V závěru předmluvy (str. 24-27) čeká čtenáře krátký chronologicky strukturovaný „životopis“, zachycující základní milníky života C. Lombrose.

První kapitoly publikace (kapitoly I až IV na stranách 35-134)představují všechny druhy výzkumů, pozorování a vyšetření, jimž byli zločinci, epileptici, duševně nemocní i zdraví jedinci podrobeni C. Lombrosem a jeho kolegy. Čtenáři se tak mohou seznámit s tím, jaké odchylky autora nejvíce zajímaly (např. přisedlé uši, hemiatrofie lebky, špatně tvarovaný hrudník, anomálie zubů, nanismus, vychýlení páteře apod.).Kromě fyzického vzezření zločinců zajímala C. Lombrose i tetování (kapitola VII),tělesné funkce zločinců – anomálie zorného pole, hmat, chuť, citlivost či leváctví (kapitola VIII) a jejich pohlaví, věk, rasa nebo psychické nemoci (kapitola IX). Struktura prvních kapitol publikace je totožná se strukturou Člověka zločince (Uomodelinquente), studie o příčinách zločinnosti, která byla poprvé publikována již v roce 1876.

Další kapitoly pojednávají o zločinu z trestněprávního hlediska a představují dosavadní aplikaci soudní medicíny, psychiatrie a kriminalistické antropologie v soudní praxi. V kapitole X dává autor do souvislosti epilepsii a zločinnost, když říká „Mezi epilepsií a zločinností není jiný rozdíl než ve stupni: epilepsie prokazuje vyšší stupeň závažnosti fenoménu, který je u zločinnosti nižší…“ (str. 279) nebo „… je to epilepsie, jež pro rozsah a závažnost nemoci a pro svůj přirozený původ poskytuje základ zločinnosti.“ (str. 279). První polovina kapitoly XI je věnována politickému zločinu, zločinným masám a zločinným párům. Druhá polovina je zaměřená na práci R. Garofala, H. Joly a E.Ferri. V kapitole XII nám autor na případech skutečných zločinců ukazuje, jak se dá teorie zločinného typu využít v praxi.

V kapitolách XIII a XIV se pak autor věnuje alternativním trestům a jejich praktické aplikaci v Itálii, dalších evropských státech (v Belgii, Holandsku, Anglii) i v zámoří (ve Spojených státech amerických, francouzských trestaneckých koloniích). C. Lombroso kromě jiného navrhoval podrobit každého vězně pozorování, aby mohl být klasifikován a umístěn mezi takové vězně, kteří jsou mu nejblíže charakterem, výchovou, předky, instinktem a stupněm morálního povědomí (str. 349), zavést možnost protáhnout věznění do té doby, než by vězeň napravil škody, jež způsobil, a to bez ohledu na trest, který mu byl uložen (str. 350), či využívat výstrahy s napomenutím, domácí vězení, nápravy odškodněním, veřejné práce a rozšířit podmíněné odsouzení u příležitostných zločinců (str. 368-369).

Závěrečné kapitoly publikace (kapitola XV na str. 385-392 a kapitola XVI na str. 395-418) jsou věnované krásnému umění a literatuře, ve kterých autor rovněž nachází potvrzení svých teorií. Dle C. Lombrose (str. 385) totiž „…génius umělce vycítil a ve svém projevu uplatnil existenci zločinného typu dávno předtím, než jej vědecky potvrdila kriminalistická antropologie.“ Teorie představené v Le piu recenti scoperte ed applicazioni della psichiatria ed antropologia criminale  tak dle jeho názoru potvrzovala i díla takových velikánů malířského plátna, jako byli F.Goya, P. P.Rubens, J. de Ribera, E. Delacroix, Tizianoa mnozí další. Teorii zločinného typu člověka (vrozeného zločince) autor zaštiťuje i tvorbou spisovatelů jako F. M.Dostojevskij, É.Zola nebo H. J. Ibsen.

Dodatek I obsahuje nové poznatky a studie, ke kterým se C. Lombroso dostal až během psaní knihy. Jak sám říká (str. 421): „Pokrok v rámci nové školy je tak rychlý, že tato kniha nebyla ještě hotova, a už bych mohl začít psát další.“ V dodatku se tak čtenáři dozví např. o studii zaměřené na fyziognomii ruských prostitutek (str. 429-433), studii o alkoholizmu (str. 441-442) nebo o dalších umělcích, jejichž práce by měly podporovat teorii existence tzv. zločinného typu člověka (str. 446-448).

V dodatku II je možné nalézt seznam literatury nové školy trestního práva a kriminalistické antropologie, jak jej sestavil C. Lombroso. Na stranách 451 až 516 je tak možné seznámit se s literaturou vydanou do roku 1863, ze které C. Lombroso při svém bádání vycházel.

Výklad je doplněn tabulkami, obrázky a ilustracemi. Jednotlivá vyobrazení v publikaci jsou reprodukcemi z italského originálu vydaného v roce 1893 v Turíně. Jak hned v úvodu upozorňuje překladatelka (str. 27), v některých případech tím utrpěla technická kvalita, avšak k jejich zařazení došlo z důvodu jejich výpovědní hodnoty. Tento krok nelze než chválit.

Polemizovat s Lombrosovým konceptem člověka zločince již nemá v dnešní době smysl. Avšak i když byly Lombrosovy teorie překonány, neměli bychom na jeho práci zapomínat. Publikaci tak mohu doporučit nejen kriminalistům, kriminologům, právníkům, antropologům, sociologům, psychologům a psychiatrům, kteří se zajímají o to, jakým vývojem v minulosti jejich obor prošel, ale i všem, které zajímá, jak se postupně měnil pohled naší společnosti na kriminalitu a její pachatele.

[1] Europa [online].© 2000–2017 SSČ AV ČR, v. v. i., NakladatelstvíAcademia [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z www: http://academia.cz/edice/europa.html.

Nejnovější objevy a aplikace psychiatrie a kriminalistické antropologie

	Autor	Cesare Lombroso
	Překlad	Hana Kniežová
	Nakladatelství	Academia
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	528
	ISBN/EAN	978-80-200-2604-0
	Ediční řada	Europa

Do nakladatelství

Porovnat ceny