Recenze: Jiří Olšovský – Stezkou proměny. Vhled do jógy a zenu

Vytvořeno 6. 10. 2017 1:00

Autor: Tereza Kinovičová

Útlá knižní publikace Jiřího Olšovského Stezkou proměny. Vhled do jógy a zenu se objevila na pultech knihkupců ve správnou chvíli. Staromódní představa, že sedí v tureckém sedu, staví se na hlavu a dává si nohy za krk, je snad už přežitá. Na Západě se jóga stala módní záležitostí, právě teď se vyhřívá na výsluní nesmírné popularity, přesto je běžně redukována pouze na fyzické cvičení.

V krátkých kapitolách můžeme spolu s autorem rozjímat (místy poeticky) nad smyslem a cílem jógy a meditace. A rozjímání to není jednoduché. Udané tempo je svižné a zátěž terminologická. Autor si je vědom toho, jak podstatné je vymezení pojmů, má-li jít o plodný dialog se čtenářem na téma východního a západního myšlení. Osvětlí některé filosofické pojmy, jiné ponechá k samostudiu. Výrazy ze sanskrtu doplňují řecké, latinské nebo české ekvivalenty, je-li to možné. Výjimkou není ani etymologický rozbor, který má přiblížit původní význam slova. Filosofii píše neústupně se „s“, protože miluje moudrost. Já ostatně také.

Autorovi jde především o odkrytí hlubší souvislosti mezi západním a východním myšlením. Snaží se namíchat účinný lék, který by podal západní kultuře. Tím lékem je návrat k sobě, který je provázen vyšším stupněm vědomí a poznání, při němž dochází k duchovní proměně, mizí ego (k uskutečnění proměny je nutné zdravé a silné ego), probouzí se bytostně vyšší já. Cesta k sobě vede i k lásce k druhým, k přírodě, k obnově tvůrčí energie.

Podle C. G. Junga nejde o to odhodit vlastní kulturní tradice a přijmout myšlenky, symboly a postupy jiného prostředí. Jde o to zároveň oživit a vyléčit vlastní kulturu, v přirozeném prostředí a s evropsky smýšlejícím jedincem, s jeho manželskými problémy, neurózami, sociální a politickou deziluzí a celkovou filosofickou dezorientací.

Jung by si zasloužil více pozornosti než pár odkazů v textu. Se zrodem moderní psychoterapie (psychoanalýzy, analytické psychologie) totiž došlo k pozoruhodné syntéze západního a východního myšlení. Jung byl ovlivněn východními naukami, věnoval jim řadu prací (také předmluvu ke knize Introduction to Zen Buddhism (1939) D. T. Suzukiho, jehož jméno je skromně zmíněno v textu). Účel psychoanalýzy neviděl jen v léčbě neurotických symptomů, ale jako nástroj harmonického rozvoje, rozkvětu potenciálu jedince a jeho transformace. V zásadě zen buddhismus a psychoanalýza směřují ke stejnému cíli, jejich postupy se ale zásadně liší. 

Západní myšlení v úvahách reprezentuje především M. Heidegger.  Olšovský dochází k závěru, že východní nauky a Heideggerova filosofie si jsou velmi blízké. Na pojmu prázdnoty, nicoty a mlčení například demonstruje shodné porozumění dialektické jednotě protikladů. Obě strany si uvědomují jednotu světa, věci vidí v jejich přirozenosti.

Jiří Olšovský je občanským povoláním filosof, věnuje se existenciální a fenomenologické filosofii, píše články o Heideggerovi a Kierkegaardovi. Může si tedy dovolit úsudky typu:  Člověk začíná žít jako bytí v odevzdanosti, jak to předznačil taoismus, zenbuddhismus a výslovně završili Heidegger s Patočkou. (str. 43) Podobné závěry mi ale připadají přemrštěné. Trojúhelník Heidegger-Patočka-Havel připomíná Olšovský nejednou, na počátku devadesátých let sehrál v naší společnosti důležitou roli. K Heideggerově filosofii je nekritický, některé myšlenky postrádají kontext (vztah Heideggera k technice, pojem prázdnoty), někdy není jasné, zda jde o parafrázi či autorovu myšlenku, pak je těžké diskutovat.

Příspěvek je to skutečně „povznášející“, jak jej hodnotí sám autor, neméně ovšem romantizující a nasycený patosem.

Můžeme-li věřit průzkumům, v roce 2016 praktikovalo v Americe jógu asi 36 miliónů lidí. I kdybychom počet omezili jen na dospělou populaci, stále by to byla pořádná transformační síla. Ale západní kultura je inovativní. Jednotlivé cesty jógy se prolínají více než kdy jindy, vládne kult těla, osvícení jako cíl cvičení tolik neláká. Některé současné styly či metody jógy s jejím dědictvím mají pramálo společného. Přestože (nebo protože) je jóga dnes zaměřená především na fyzické cvičení, zasahuje i do takových oblastí jako medicína a duševní zdraví a mohla by se stát účinným nástrojem k transformaci společnosti. 

Je jen na nás, kterou z cest si zvolíme a jak daleko se po ní vydáme. Pravý zdroj jógy máme uvnitř sebe, není v textech, v učiteli ani v jiné kultuře. Všechny nezbytné schopnosti nosíme s sebou.

Z knihy jsem lehce na rozpacích. Motiv je věru ušlechtilý. Olšovský se dívá na jógu a zen očima filosofa, daří se mu uchopit těžko postižitelné kategorie východního myšlení. Postrádám ovšem osobní zkušenost, která by učinila text poživatelnějším. A konečně, neumím si vysvětlit, proč v knize o józe zazní (opravdu jen zazní) jméno pouze jediné osobnosti české jógy, F. Drtikola. Opomenut je třeba K. Werner, E. Tomáš, R. Skarnitzl i šiřitelé a organizátoři integrální jógy, M. Bartoňová a R. Hošek, kteří vychovali řadu cvičitelů jógy a spolupracovali mezi jinými s A. Van Lysebethem, MUDr. M. Bholem, svámím Gítanandou či Dušanem Zbavitelem.

Název knihy: Stezkou proměny. Vhled do jógy a zenu 
Autor: Jiří Olšovský 
Nakladatelství: Malvern
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 68
ISBN: 978-80-7530-073-7