Pandořina skříňka plná lidské psychiky

Lauren Slater, americká psycholožka a spisovatelka, má za sebou studium americké literatury na Brandeisově univerzitě a Harvard, kde se věnovala psychologii. Svou doktorskou práci obhájila na Bostonské univerzitě.

Je autorkou šesti knih, jako např. Welcome to My Country (1996), Prozac Diary (1998) či Lying: A Metaphorical Memoir (2000), z nichž se dnes jedna s původním názvem Skinner's Box prostřednictvím vydavatelství Dokořán dostává i na pulty našich knihkupectví.

Hned po úvodu, který byl poměrně krátký a tím pádem i minimálně nudný, jak už úvody bývají, se autorka pustila přímo do experimentů významných vědců, kterých na stránkách najdeme dohromady deset. A tak se dočteme o Skinnerovi, Milgramovi, Festingerovi, Harlowovi a mnohých jiných.

Když jsem začal listovat v její knize s českým názvem Pandořina skříňka a podtitulem Nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století, bál jsem se, že se na mě z ní vysype množství nesrozumitelných psychologických a medicínských pojmů, ale nestalo se tak. A i když občas náhodou nějaký vypadl, byl náležitě vysvětlen a vůbec jsem neměl dojem, že bych se ztrácel ve světe, o kterém nic nevím.

Naopak jsem začal hltat jeden list za druhým. Jeden experiment za dalším. Měl jsem dojem, že spolu s autorkou pátrám v minulosti.

V každé kapitole najdeme kromě výsledků pokusů i jejich využití či nevyužití nebo význam pro reálný život. Za velké pozitivum bych označil, že se autorka nesnaží jen suše opisovat nastudované materiály z přednášek psychologie, ale sama se pouští do hledání. Studuje materiály, vyhledává osoby, které se studií zúčastnily, snaží se mluvit s příbuznými a přáteli slavných vědců. Taky se sama pokouší zopakovat pokusy nebo alespoň podrobně pochopit jejich průběh a okolnosti. Chce vědět, jaké to bylo pracovat na konkrétním objevu. Nezajímá ji jen výsledek, ale i proces, myšlenky a pocity zúčastněných lidí. A  nakonec i to, jak výsledky přijala odborná i široká laická veřejnost a jaké důsledky s sebou tyto výsledky přinesly pro psychiatrickou vědu, praxi a pro chápaní lidské mysli a pohnutek, které nás vedou k našim činům.

A celé toto povídání nám podává v beletristické podobě.

Někdy by možná nemusela až tak umělecky popisovat a rozvíjet své myšlenky, pocity a názory a přenechat trochu prostoru čtenáři, aby si vytvořil vlastní názor na to, zda životy jednotlivých badatelů a jejich postupy byly v souladu s morálkou, ctí a zdravým rozumem.

Chvílemi se snaží až příliš porozumět osobám, které už nemají možnost samy se obhájit a vyjádřit se ke svým činům a době i okolnostem, které je k nim vedly. Člověk tak získává dojem, že nejde ani tak o knihu snažící se přiblížit odborné téma, ale spíš o honbu za pocity a pokus o vyřčení rozsudku nad každým z psychologů nebo jeho oponentů, kteří se snažili vyvrátit získané výsledky.

Chvílemi můžeme zapochybovat, jestli to, co čteme, je skutečně pravdivý ověřený fakt, nebo jen kus, který byl přidán autorčinou fantazií.

Celkový dojem je však víc než výborný. Jednotlivé kapitoly zhltneme na jedno posezení právě díky tomu, že působí jako příběhy a ne jako učebnice psychologie. Kniha nás donutí zamyslet se nad etikou, ale i smyslem testů. Díky jejím vyšetřováním se sami začneme zamýšlet nad tím, kam vlastně směruje lidský život a jaký je smysl jeho existence. Co to je lidská mysl a čím vším je ovlivňována, usměrňována, ovládána? A nakonec nám nezbude než se pokusit vyřešit otázku, na kterou možná ani nebudeme chtít znát odpověď: Čeho všeho je člověk schopný?


Knihu Pandořina skříňka vydalo nakladatelství Dokořán.