Recenze: Petr Květon – Hraní videoher v dětství a dospívání. Dopady a souvislosti v sociálně-psychologické

Vytvořeno 27. 9. 2020 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Otázka neblahého působení videoher na vývoj mladého člověka je nejspíš stará jako videohry samy. V souvislosti s rozvojem her, zkvalitňováním jejich grafiky a masovým rozšířením však toto dilema neztratilo nic na své aktuálnosti. Zabývá se jím též kniha Petra Květona Hraní videoher v dětství a dospívání s podtitulem Dopady a souvislosti v sociálně-psychologické perspektivě, kterou vydalo nakladatelství Grada.

Říká se, že každá kniha má svého čtenáře. Je to sice pravda (přece jen ji čte přinejmenším autor během tvorby), avšak u některých děl se takový čtenář hledá jako brýle bez brýlí. Petr Květon nenapsal knihu pro širokou veřejnost, navzdory faktu, že na několika stranách je pár užitečných informací pro rodiče dětí a dospívajících. Hraní videoher v dětství a dospívání mnoho neřekne ani samotným hráčům, nebo těm, kteří se o hry zajímají v souvislosti s působením na lidskou psychiku. Troufám si tvrdit, že i mnozí výzkumníci, pokud je nezajímá v prvé řadě popis dosavadního bádání, si z ní mnoho neodnesou, byť v tomto případě není na vině autor.

Kniha má, nepočítáme-li rejstříky a soupis literatury, necelých sto padesát stran. Ty nás seznámí s důvody, proč jsou hry tak atraktivní, zmíní velké množství výzkumů v oblasti vlivu hraní videoher na rozvoj dětí a mládeže i dřívějších bádání, jež sledovaly podobné cíle v souvislosti s konzumací televizního obsahu. Tato část textu však v prvé řadě popisuje, jaká mají pravidla zmiňované tři typy studií, a seznamují nás s jejich rozmanitými výsledky, jež však nejsou nijak zásadní. Navíc je většina knihy psána jazykem, který i držitele vysokoškolského titulu patrně unudí k smrti. Hraní videoher v dětství a dospívání není publikací pro vás, pokud vás nebaví číst věty jako: „Zatímco intristická motivace, integrovaná regulace a identifikovaná regulace úzce souvisejí s frekvencí hraní (postupně: p – 0,55; p – 0,51; p – 0,46), motivační typy introjektovaná regulace a vnější regulace, označované dohromady jako kontrolovaná vnější motivace, korelují s frekvencí hraní o něco méně (postupně: p – 0,42; p – 0,40).“ (s. 22-23)

Druhá polovina knihy nabízí atraktivnější témata jako rozpoznání videoherní závislosti, pozitivní aspekty videoher, fenomén esportu a vzájemné ovlivňování dětského hraní videoher a rodinného života. Bohužel pro laickou veřejnost zajímavější témata jsou zpracovaná pouze povrchně. Například kapitola s obrácenou perspektivou – ukazující blahodárný vliv videoher na některé užitečné schopnosti a dovednosti -, se zabývá pouze akčními hrami. Dozvíme se tak o posílení koordinace ruka-oko či snížení reakčního času, ale už nic o tom, zda a jak mohou prospět další typy her – logické, strategické, adventury, příběhové atd. při jiných činnostech. Namátkou se nabízí možnost zlepšení schopnosti plánovat, taktického uvažování, kreativity a spousty dalších aspektů, jež nejsou ani zmíněny. Přitom ke konci knihy se Petr Květon zmiňuje o ohromné variabilitě her a nesprávnosti jejich „strkání do jednoho pytle.“ Sám však několikrát tuto skutečnost opomíjí.

Hlavním přínosem knihy tak má být patrně jedenáctistránkový popis výzkumu, na němž se Petr Květon podílel. Od čtenáře bude tato pasáž vyžadovat soustředění a hledání v tabulkách a grafech, za což bude odměněn několika nepříliš převratnými zjištěními. V závěru autor sympaticky přiznává nejistotu v interpretaci předkládaných výsledků a ukazuje, jak klamná může být snaha získat jasné a úderné odpovědi. Uvádí též příklady protiřečících si článků o vlivu videoher na chování a prožívání dětí a dospívajících v natolik prestižních periodikách jako jsou Time, National Geographic či Bussiness Insider.

Hraní videoher v dětství a dospívání bohužel většinou svého obsahu připomíná diplomovou práci, během jejíhož psaní si student uvědomil, že nedosáhne požadovaného rozsahu, a tak do ní nacpal nudné a k tématu nijak zvlášť relevantní pasáže o všemožných předchozích výzkumech. Několik nesmělých krůčků v knize dokazuje, že je možné o tomto tématu napsat i publikaci pro širší veřejnost, která by pomohla rozeznat rodící se patologické hráčství, poradila s výběrem hry pro osobu mladší osmnácti let i komplexně popsala negativní i pozitivní aspekty hraní videoher. Podobnou knihu však musejí čtenáři hledat jinde, protože toto dílo je určeno velmi úzké cílové skupině.

Název knihy: Hraní videoher v dětství a dospívání. Dopady a souvislosti v sociálně-psychologické perspektivě.

Autor: Petr Květon

Nakladatelství: Grada

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2020

Vydání: 1.

Počet stran: 175

ISBN: 978-80-271-2887-7

Ediční řada: Psyché