Život není to, co chceme, ale to, co máme

František Cinger se podílel na vzpomínkových knihách o Arnoštu Lustigovi již dříve. Je například spoluautorem vzpomínkové knihy 3 x 18, portréty a postřehy a autorem doslovu prózy Okamžiky, Arnošt Lustig vzpomíná na Otu Pavla.

Lustig v knize Arnošt Lustig zadním vchodem vzpomíná nejen na svou rodinu, na přátele a na příhody a zážitky z koncentračních táborů. Mluví také o svém pobytu ve Spojených státech amerických, konkrétně ve Washinghtonu, kde více než třicet let působil jako profesor literatury a filmu na Americké univerzitě:

Mou povinností bylo vysvětlovat americkým studentům, anglosaským studentům, jak se píšou povídky. Sám bych to rád uměl, ono se to nedá naučit, ale dá se o tom báječně povídat. Je to, jako když sedíte u kafe nebo skleničky vína a bavíte se o tom, co vás baví. Jako když se sejdou kominíci, kteří si báječně popovídají o tom, jak vymetají komíny.
(In: Cinger, František: Arnošt Lustig zadním vchodem. Mladá fronta: Praha 2009, s. 215.)

V  knize také zjistíte, co měl Arnošt Lustig společného s Ludvíkem Aškenázym a Otou Pavlem, jaký je jeho vztah k židovství a co pro něj bylo vůbec tím prvním podnětem k literární tvorbě. Také se dozvíte, z jakého důvodu a z jakých pohnutek se Lustig stal v roce 1995 šéfredaktorem české mutace časopisu Playboy.

V knize Arnošt Lustig zadním vchodem publicista František Cinger rovněž vyzpovídal Lustigova přítele a spoluvězně z Terezína, Osvětimi a Buchenwaldu Jiřího Justice, se kterým v roce 1944 společně utekl z transportu smrti. Tato událost byla Lustigovi mimo jiné inspirací pro napsání prózy Démanty noci.

Knihu Arnošt Lustig zadním vchodem František Cinger doplnil také množstvím dosud nepublikovaných rozhovorů s Arnoštem Lustigem, které čtenáři prozrazují další rysy Lustigovy osobnosti, jež svým uměním přesáhla téma holocaustu a vytvořila všelidskou výpověď.

Je-li vám Arnošt Lustig milý jako spisovatel i jako člověk a je-li vaším přáním provést hlubší sondu do jeho života, nezbývá mi nic jiného, než vám doporučit, abyste si knihu Arnošt Lustig zadním vchodem jednoznačně přečetli.

Na závěr uvádím humornou historku, kterou Arnošt Lustig prožil se spisovatelkou Marií Majerovou:

Když jsme byli mladí autoři, dneska už to není pravda, tak nás s Milanem Kunderou dali do prezídia Svazu čs. spisovatelů. Marie Majerová, kterou jsme pokládali za klasika, sedávala mezi námi a držela nás s Milanem za paži. Potřebovala dotek mladého těla, tomu rozumím až dneska. Nám to dělalo docela dobře, to bych lhal. Majerová nejedla, Kundera držel dietu, takže jsem dostával svůj i její guláš. Na zasedáních se podával guláš, nosil ho vrchní pan Kindl, který byl důležitější než celý svaz spisovatelů. Věnovala mi svoji „Havířskou baladu“, která se nám líbila, nesmírně jsem si toho vážil, mám ji dodnes v Americe. Napsala mi moc krásné věnování, že je to za Kateřinu Horovizovou. Potom umřela a Jan Drda se při zasedání zeptal: „Jak to, že Lustig dostává dva guláše? A pan Kindl řekl: „To je za mrtvou Marii Majerovou.“


Knihu Arnošt Lustig zadním vchodem vydalo nakladatelství Mladá fronta

Čtěte také:

Zemřel Arnošt Lustig, spisovatel světového formátu