Čtěte z mých broží

Recenze

Vytvořeno 14. 2. 2011 1:00

Autor: Andrej Lobotka

Nakladatelství Práh přineslo další z knih významné americké političky, velvyslankyně USA při OSN a později ministryně zahraničí, Madeleine Albright, která se na sto sedmdesáti čtyřech stranách pokouší, jak napovídá již samotný název Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice (Read my pins), provést historií svých broží.

Autorka má na svém kontě už tři knižní bestsellery: Madeleine. Nejlepší ze všech možných světů (Madam Secretary), Mocní a všemohoucí. Úvahy o Bohu, Americe, a mezinárodních vztazích (The Mighty and Almighty: Reflections on America, God and World Affairs) a Doporučení budoucímu prezidentovi (Memo to the President: How We Can Restore America’s Reputation and Leadership).

Nejnovější publikace české rodačky, vydaná ve spolupráci s Elaine Shocas, Vivienne Becker a Billem Woodwardem, může na první pohled působit jako průvodce všemožnou bižuterií, avšak brože, které Madeleine Albright používala za života jako originální, v moderní politice dosud nikým nepoužitý prostředek komunikace, slouží jako komunikační prostředek i v této publikaci. Právě pomocí svých broží, na jejich příkladě, politička ukazuje, jakými divokými a nevyzpytatelnými cestami se její život ubíral. Vysvětluje, proč a kdy si kterou brož koupila, jaký ji přikládá význam a jak ji využila ve svém politickém působení.

Vyprávění začíná v jejích osmi letech, kdy otec Madeleine působil jako velvyslanec Československa v Jugoslávii, pokračuje přes její studia, roli manželky, matky, učitelky a politické poradkyně, až čtenáře přivede do nejvyšší politiky.

Postupem času jsem přišla na to, že aniž bych to kdy vědomě plánovala, staly se šperky součástí mého osobního diplomatického arzenálu. Bývalý prezident Georgie W. Bush proslul svým výrokem „Read mi lips“ (čtěte mi ze rtů). Začala jsem své kolegy i reportéry žádat „Read my pins“, tedy aby mi „četli z broží“. (Albright, M.: Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice. Praha: Práh 2010, s. 20.)

Sama Albright však přiznává, že nebýt Saddáma Husajna, nikdy by k tomu nejspíš nedošlo. Právě Husajnův dvorní básník vyprovokoval političku k tomu, aby začala vybírat své brože podle příležitosti, na kterou se právě chystá.

Publikace je doplněna nejen nádhernými barevnými ilustracemi broží Madeleine Albrigt, ale i fotkami zobrazujícími její soukromý a taktéž veřejný a politický život. Čtenáři mají jedinečnou příležitost nahlédnout do šperkovnice a zároveň i do příběhů života této významné političky. Texty obsažené v knize jsou navíc podávány jednoduchým, čtivým a lehkým stylem bez zbytečného zamotávání se do politiky či mezinárodních vztahů.

Ve sbírce Madeleine Albright najdeme většinou brože, které nebyly příliš drahé, ovšem díky působení své majitelky získaly pevné místo ve světě. Dnes by jejich cena určitě mnohonásobně převýšila výrobní náklady. Někdo by možná řekl, že žádná z těchto broží neotřásla světem a nestala se něčím převratným. Na to má ale Madeleine Albright připravenou odpověď: Otřásání světem je pravý opak toho, co by měli diplomaté na téhle planetě dělat. (Albright, M.: Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice. Praha: Práh 2010, s. 161.)


Knihu Tajná řeč broží vydalo nakladatelství Práh