(Ne)recenzenti

Vytvořeno 2. 10. 2012 2:00

Autor: Veronika Háková

Možnost odebírat recenzní výtisky zdarma od jednotlivých nakladatelů rozpoutala v řadách bloggerů doslova boom uživatelských recenzí. Na síti nalezneme mnoho stránek, které se věnují výhradně amatérským názorům na knihy. Mnohdy však mají ke skutečným recenzím na míle daleko.

I když sama sebe neřadím mezi ostřílené psavce pojednání o knihách, arogantně si troufám věřit, že k rádoby recenzím některých uživatelů internetu je vzdálenost požehnaně dlouhá. Jakmile totiž do vyhledávače zadáte heslo „recenze knih“, vyplivne vám krom více či méně odborných webů, které jsou svou kvalitou na velmi dobré úrovni, i stovky, ne-li tisíce tzv. blogů. Rozhodně nechci házet všechny do jednoho pytle, v tomto světě se najdou i osvícení lidé, kteří vědí, co slovo recenze znamená, ale pravdou je, že převážná část se do této pózy pouze samozvaně jmenuje bez ohledu na výkony, jež podávají.

Pro začátek si ujasněme, co k tomuto žánru říká internet. „Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla.“ (Wikipedia.cz) Ano, kritický posudek. Leč určitá skupina autorů si plete vyjadřování pocitů z díla s popisem děje.

Texty, o kterých tu celou dobu píšu, se vyznačují především značně tučným upozorněním, že recenze vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Možná naivně se ptám, zda vůbec může cosi, co se tváří jako kritika literárního počinu, začínat touto frází. Pokud seberete odvahu a sklouznete pod nebezpečně vypadající oddělovač, zasype vás mnohdy neskutečně podrobný popis příběhu, pro nechápavé vysvětlení složitějších souvislostí a někdy dokonce i samotné vyústění děje. A světe div se, v těch nadějnějších se až kdesi na konci krčí ve stínu subjektivní pohled pisatele. Jakoby pro parádu, aby článek působil důležitě. Čím obsáhlejší, tím lepší, ne?

Ve chvíli, kdy se podobní snažílci začali objevovat i v mém nejbližším okolí, konkrétně na online magazínu, do nějž pravidelně přispívám, rozhodla jsem se prohledat záludné kouty světových webů a uvést věci na pravou míru. Nerada bych totiž někomu křivdila jen z toho důvodu, že vnímám realitu lehce pokřiveně. Kupodivu na mě vyskočilo hned několik žhavých tipů, jakže se k takové recenzi propracovat. Poctivě jsem všechny pročetla a dle mého nejjednodušší a nejlépe použitelný ukrýval, kupodivu, web pro děti a dorost Šotkoviny.cz. Dovoluji si citovat jednotlivé body:
1) V úvodu popíšu, proč jsem se rozhodl tuto recenzi udělat.
2) Psát budu srozumitelně, raději v kratších větách.
3) Na začátek patří: autor a název, vydavatel, rok vydání, popřípadě pár slov o autorovi.
4) Stručně představím hlavní téma, děj, ale závěr neprozradím.
5) Pro čtenáře budou užitečné informace o tom, zda je kniha určená jeho věku, zda je pro začátečníky …
6) Seznámím čtenáře s ilustracemi, u komiksu jsou rozhodující. Důležitý je i celkový vzhled.
7) Dostatek místa potřebuji především na vlastní názor a doporučení!!!
Především poslední podmínku bych zvýraznila, protože právě invenci ze strany autora daného článku ve většině výše popisovaných neřestí postrádám. Možná se mýlím, ale knihy jsou v prvé řadě určeny k zábavě, k příjemnému strávení volného času. O emocích a dojmech. Proto jsem toho názoru, že by neměly být v pozadí, naopak je třeba zvýraznit jejich důležitost v textu.

Zajímavý náhled na věc poskytuje také František Novotný ve svém článku Jak (ne)psát recenze, který naleznete na těchto stránkách: Jak (ne)psát recenze.

Byla bych tedy ráda, kdyby se alespoň jednomu hříšníkovi dostal tento článek do ruky. Možná pak začnou recenzní výtisky ve větší míře plnit svou funkci a nebudou pouze jakousi nálepkou zdánlivé kvality, kterou se bloggeři odlišují od těch ostatních.