Jana Semelková představuje nakladatelství JaS

Představujeme

Vytvořeno 18. 3. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Pravidelní čtenáři našeho magazínu se se jménem Jana Semelková už mnohokrát setkali. Jana patří mezi redaktory a na svém kontě má řadu dobrých článků. Méně známé je, že Jana Semelková je s knihami spjatá daleko více. V malém nakladatelství JaS zastává řadu funkcí, vedle jejího jména stojí „redaktorka, PR, obchod“.

Jano, která z těchto funkcí je vám nejbližší?

Nemusím ani dlouho přemýšlet – nejradši jsem redaktorka. Moc ráda přivádím na svět nová knižní miminka anebo připomínám ta, o kterých se třeba z nějakých mně nepochopitelných důvodů dlouho nemluvilo, ač si to zaslouží. Ráda objevuju nové české (slovenské) autory, ne že by mne zahraniční nezajímali, ale tak nějak jsem přesvědčena, že u nás máme spoustu skvělých tvůrců, jen jsme na ně přísnější, než na ty, co jsou „za plotem“. Ty následující „pozice“ jsou samozřejmě také důležité a věnuji se jim maximálně (jak a kde to jde), ale přiznávám, že některé činnosti opravdu nevykonávám s takovým vnitřním uspokojením, jako redakci textů.

Svou první otázkou jsem trochu předběhl logický sled. Tak rychle zpět! Mohla byste krátce nakladatelství JaS představit? Jak byste ho charakterizovala? Na jaké knihy se specializuje?

Za naše nakladatelství by mělo hovořit asi už jeho motto: …a svět má smysl… JaS vznikl na podzim roku 2011 s tím, že se zaměří na české autory, že bude vydávat jen několik knížek do roka a že jeho knížky budou vytvářeny s pohodou, kterou všichni – od autora po tiskárnu – vtisknou knižnímu dítěti do vínku. A myslím, že všech dosud vydaných patnáct knih tuto pohodu v sobě má. Takže pohodové (i když někdy v něm i mrazí) čtení pro velké i malé z českých (slovenských) luhů a hájů. Asi tak to vidíme všichni, co knihy v JaSu pro čtenáře chystáme.

JaS má své „kmenové“ autory. Jak došlo k tomu, že se okolo něj seskupili? Bylo dříve nakladatelství, nebo skupina okolo něj?

Protože v různých nakladatelstvích se pohybuju už mnoho mnoho let, tak jsem navázala přátelství s mnoha lidmi kolem knížek. Někteří z nich ani netušili, že někdy budou své beletristické texty publikovat, psali si pro radost (například Ivana Hutařová). Takže kolem JaSu se shromáždili ti, kteří spolu rádi pracují. Takovou „kmenovou základnou“ byla pro nás tvůrčí skupina Hlava nehlava, která byla bohužel letos rozpuštěna. A další se k nám dostávají přes ty první.

Existuje nějaká kniha, na jejíž vydání jste zvlášť hrdá?

Já jsem hrdá na všechny! Každá naše knížka je „moje“ dítě a nerada bych některou vyzdvihovala nad ostatní. I když – jsem pyšná na to, že jsme vydali Alšovy pohádky, protože ilustrace k pohádkám, lidovým písním a říkadlům Mikoláše Alše mám moc ráda. Navíc vloni v červenci uplynulo 100 let od jeho odchodu, tak si myslím, že jsme to smutné výročí trochu připomenuli.

Ve vaší nabídce jsou „knihy na klíč“. Co vše může autor v takové službě očekávat?

Knihy na klíč je služba, kdy autorovi nabízíme plný nakladatelský servis. Tedy nejen tisk knihy poté, co si autor vše připraví sám, a my jen zadáme tisk. U nás rukopis přečtu, posoudím, zrediguju, zadáme sazbu, přečteme korektury, vytvoříme návrh obálky, přidělíme ISBN a zajistíme nahlašovací povinnost, postaráme se o propagaci knihy i autora, zařadíme ji na naše internetové stránky, zajistíme tisk. Pak hotovou knížku předáme autorovi, na kterém je následný prodej, případně se domluvíme na spolupráci i v této oblasti.

V povědomí čtenářů jsou knihy, které si autor vydává vlastním nákladem, považovány za druhořadé. Přesto sleduji, že je tato forma stále oblíbenější. Co o tom soudíte jako nakladatel, co jako čtenář?

Za druhořadé je nepovažuji, tedy některé. Někdy autorovi nic jiného nezbývá, než si vydat knihu „za své“. Problém je v jakém nákladu a v jaké kvalitě. Bez redakce textům většinou něco chybí nebo naopak přebývá. To „druhé oko“ je potřeba. Takže je to tak půl na půl. Je totiž potřeba si uvědomit, že každá činnost něco stojí a chci-li, aby můj text „zvonil“, pak musím za práci na něm „zaplatit“ – tak by měl uvažovat ten, kdo rukopis vydává. Všichni se domnívají, že právě na té předtiskové přípravě se „dá ušetřit“ – čtenář to vítá, kniha je levnější, pak je smutný, když to není až tak úplně ono. Ale s tím se potýkají i nakladatelství sama. Tedy nesouhlasím se samonáklady bez odborné péče, ale na trh jistě patří. Pokud si však někdo chce vydat knížku jen pro přátele nebo k nějaké příležitosti (narození dítěte…), tedy účelově, nechť si vydává, ale neměl by prodávat – ostatně, ono se to ani moc nedaří.

JaS vydává výhradně knihy českých autorů. Nemrzí vás, že se často v konkurenci zahraniční literatury ztrácejí?

Ano, to mne mrzí. Pořád nakukujeme přes plot, jako kdyby tam byla tráva zelenější. A tady máme spoustu úžasných spisovatelů – Ivu Procházkovou třeba, kteří jsou nedoceněni. Mrzí mne to, ale už se blýská na lepší časy – zájem o knížky Petry Dvořákové, Jakuby Katalpy, Jiřího Hájíčka, Jiřího Holuba, Ivony Březinové o tom svědčí. Ale dá to „makačku“ české autory protlačit mezi zahraniční konkurenci.

Co čtete ráda? Co vás v poslední době zaujalo?

Přiznávám bez mučení, že nejraději čtu pohádky. Ale díky své profesi jsem vlastně knihomol, čtu skoro všechno. Nejvíc si „pochutnávám“ na chytrých detektivkách nebo historických románech, ráda čtu povídky „ze života“. V poslední době? Protože jsem v zajetí JaSných knížek – musím jmenovat Povídky toaletní Olivera Buriana, které vyšly na konci února, a jsem přesvědčena, že líbit se budou i nové příběhy Moniky Petrlové Mrkev pro vězně, co chystáme na duben. A abych nechválila jen „vlastní zboží“, tak moc doporučuji Kašmírový šál Rosie Thomasové, krásný příběh vnučky, která hledá minulost vlastních prarodičů a sama cestou nachází nové přátele, nový život.

Děkuji za rozhovor, ať se Vám i nakladatelství daří!