Od neshod a kárání ke svobodě

Recenze

Vytvořeno 27. 10. 2010 2:00

Autor: Hana Moualla

„Než jsem se stala matkou, měla jsem sto teorií, jak vychovávat děti. Dnes mám sedm dětí a pouze jedinou teorii: milovat je, a to především v situacích, kdy si lásku zaslouží nejméně.“ Kate Samperiová (Slepičí polévka pro matku a syna)

Vychováváme děti a rosteme s nimi, s podtitulem Od neshod a kárání ke svobodě, rozvoji a radosti, je dalším titulem nakladatelství Práh, který se mi dostal k nahlédnutí. Autorkou je Naomi Aldortová, rodinná poradkyně a terapeutka žijící v USA. Organizuje workshopy, přispívá do řady časopisů zaměřených na rodičovství a výchovu. Tento titul (z anglického originálu Raising our children, raising ourselves) byl přeložen do řady světových jazyků. Jak Naomi Aldortová píše, tato kniha rostla spolu s jejími dětmi, a to zejména s nejmladším a osobitým Oliverem. Všechny kapitoly jsou  doplněny příběhy ze života a reflektují autentickou zkušenost Naomi Aldortové. Její první rada zní: „Sdílejte život s dítětem, jehož správné jednání vyplývá nikoli ze strachu, ale z radosti a lásky.“ Opravdu existuje jeden „správný přístup“? A co když je výchova natolik intimní záležitostí, jak uvádí citát Kate Samperiové, že nelze použít „šablony“? Pojďme se spolu podívat, co kniha nabízí.

„Rodičovství je cesta ke zralosti a růstu, pokud se odvážíme více se učit a méně vyučovat.“

Cílem knihy je posílení osobní realizace obou stran – dětí i rodičů. Naomi pracuje se vzorci komplexů, které rodiče ženou v konfliktních situacích do šablonovitého a nesprávného jednání, a snaží se je naučit, jak mohou odstranit vlastní emoce a představy. Snaží se je přimět, aby se vzdali mocenského jednání (např. nucení dítěte do dojídání jídla, když už samo nechce, atd.) a naučili se dítě milovat bezpodmínečně. Myšlenka, že je dítě naším učitelem, je tak reálná jako to, že většinu chybných reakcí děláme kvůli strachu. Typickým příkladem je „nehoupej se na té židli“, dvacetkrát řečeno, výsledek působení gravitace je pokaždé tentýž, pád, v lepším případě jen řev, v horším se přináší krabice první pomoci. Jaká je první reakce? Kontrola zranění, rozčilení a ono bájné: „já jsem ti to říkala“. Jistě by bylo příjemnější zůstat Kal-elově rozvážný, ale pokud takový pád následuje po několika desítkách dalších prohřešků (kousání drátů od televize, pudinku utřeném z ručiček do tátova pracovního saka, počurání koberečku s kytičkami a vytržení kocouřích chlupů, hned poté, co jste našli voskovkou pokreslenou parketovou podlahu... to vše ve vzájemném časovém sousledu... více netřeba dodávat), pak nastává boj o svatozář a „kdo po Tobě kamenem, po tom Ty chlebem“.

„Najdete-li odvahu netrvat na tom, jací jste, nebo na tom, jak vás vychovali rodiče, pootevíráte se možnosti být mnohem lepší a schopnější, než vůbec tušíte.“

S malinkým úšklebkem a netrpělivostí člověka, co si čte noviny na stojáka mezi dalšími třemi činnostmi, jsem cítila vůči knize jakousi podezřívavou neochotu. Ale co, vybrala jsem si ji sama. Stejně jako vy, nerada opouštím svoji komfortní zónu, abych musela rušit roky zaběhané vzorce. Po první kapitole (Rozmluva, která léčí a sbližuje) jsem si řekla, že to je opravdu zakódovaná nechuť měnit staré pořádky, a vytáhla jsem koště a začala ony vzorce rozmetat. Občas jsem zkoušela rady (metodu S.A.L.V.E.) v praxi, zpočátku nejistě, později zautomatizovaně.

Odměnou mi byl pocit, že jsem přežila tváří tvář veřejné hanbě (nemožná matka) a začala jsem zase o něco svobodněji dýchat. Když do rodiny přibude malý aktivní hošík, rozsype se jemná jin-jang rovnováha a vy se občas nutně cítíte jako potápěč, který doposud trénoval ponory na bazénu (cizí, hodné děti na návštěvě, převážně tiché a klidné holčičky), a najednou se potápíte v otevřeném moři (vaše reálné dítě) a nikdy předem nevíte, jestli uvidíte barevné korálové rybky nebo vás po akci šoupnou do dekompresní komory.

A co ona metoda S.A.L.V.E vlastně znamená? S (separate) – oddělte se od chování dítěte a jeho emocí, než promluvíte, zamyslete se a představte si všechny svoje dřívější obavy a vzpomínky. A (attention) – nyní věnujte pozornost dítěti. L (listen) – dobře naslouchejte, CO vám dítě sděluje, ať už verbálně nebo nonverbálně. V (validate) – uznejte pocity dítěte a potřeby, které projevuje. Naslouchání a uznání lásky jsou projevy lásky. E (empower) – povzbuzujte, nepřekážejte v cestě. Projevte důvěru v jeho schopnosti tím, že mu nebudete foukat každou bolístku a honem vše řešit.

Stejně jako řada dalších „rodičovských“ knih z nakladatelství Práh (Děti jsou z nebe, Kniha o rodině, Lžička plná cukru, Proč máma potřebuje růžovou kabelku aj.) je i Vychováváme děti a rosteme s nimi inspirujícím materiálem, který si svoje místo v knihovně zaslouží. Knih o těhotenství, porodu a kojení je nepřeberné množství. Dobrých knih o tom skutečně podstatném, výchově, je málo. Je příjemné číst o alternativních cestách výchovy. Jako bonbonek na vás na konci čeká citát oblíbeného Khalila Gibrana o výchově. Pokud vás kniha nakonec zklame, i tak splní svůj účel, ještě rádi se pak jako rodiče – začátečníci vrhnete do náruče svých maminek a ony vám nakonec řeknou, co jste už měli pochopit dávno: „prostě ho jen miluj a neboj se“.

Knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi vydalo nakladatelství Práh