Victor Hugo: Bídníci (převyprávěl Václav Dušek)

Recenze

Vytvořeno 1. 7. 2011 2:00

Autor: Renata Petříčková

Trend stručně převyprávět „klasiky“ zaplavil český trh. V případě Babičky, Starých pověstí českých a jiných bájí jsem příliš nadšená nebyla. Stručnost ubírá příběhům na kráse a kouzle. A tak jsem byla zvědavá, jak si Václav Dušek poradil s klasikou nad klasiky, navíc s příběhem, které mě fascinoval ve své muzikálové formě.

Bídníci neboli Les Misérables, kterýžto francouzský název mám mnohem raději, protože přesněji vystihuje podstatu příběhu. Bídný můžete být různě, ale mizérie, ubohost, mrzáctví, samý spodek lidské společnosti… prostě pod tímto slovem si lze představit celou bohatou paletu lidské spodiny.

A o tom to také je. Jean Valjean, bývalý galejník, kterému se podařilo uprchnout ze spárů neustálých trestů za to, že kdysi chtěl pro svou rodinu ukrást z hladu chléb. Je mu téměř padesát let, když se mu podaří se osvobodit, ale vší bídě není konec. Nemá nikoho.

Citace tohoto zoufalství přímo z knihy mluví za vše… a že se tam podobnými stesky přímo hemží.

„Truchlivá řada povozů míjela čumily. Za hodinu se může přihnat déšť, chatrné šaty promoknou, ale neoschnou. Nešťastníci se nemají kde ohřát a dostanou ránu bičem, aby se moc nehýbali. Kde je Bůh?! Copak nevidí svázané bytosti v řetězech, psích obojcích, vystavené krutostem počasí a dozorců? Proč nezakročí, když vidí spoutané, zraněné, jak jsou biti holemi vzteklých dozorců? Vždyť i ti dozorci jsou bídníci, kteří si vylévají vztek ze zpackaného života na galejnících. Oni sami jsou vlastně také galejníky…“

„..Udělal jsem bankrot, schovávám se, nemám na chleba… A vy si tu hřejete hnáty u krbu, botky na míru, vatovaný kabáty, bydlíte si v baráku s vrátným, cpete se lanýži a chřestem, a když chcete vědět, jaký bude počasí, přečtete si noviny… A zatímco vy se opékáte u krbu, my tuhneme v mrazu. Bůh neexistuje!“

Bídníci dneška…

Takže se tu máte možnost zamyslet nad krutostí tehdejší doby, která ovšem není té dnešní až příliš vzdálená. Až příliš často mi některé scény svojí podstatou připomínaly dnešní dobu. Jen to „bídnictví“ není na první pohled tak zřejmé, to zlo a rozdíly je nad námi trochu sofistikovanější. Blízkost s hlavními hrdiny zajišťuje hovorový jazyk a často i doslova nevymáchaná ústa některých postav. Je to tak… ve spodině není prostor pro slušivé kudrlinky jazyka českého.

Jde o přežití a tam jde veškerá slušnost stranou. Nebudu prozrazovat nic z děje, to by byla věčná škoda, jde o příběh nastavený na vícero postavách a vícero vzájemně propojených osudech. Je to skvělá příležitost zamyslet se nad historií, která, kdoví, může být předzvěstí věcí příštích. Ale doufejme, že ne. Že Bídníci navždy zůstanou jen v této podobě od Victora Huga.

Zkrácená verze pro rychlokonzumenty

Je to zkrácená verze, a tak, přiznám se, to nebyl příliš sváteční čtenářský požitek. Děj ubíhal rychle, byl osekaný a příliš kmitavý. Nedal vám příliš prostoru k odpočinku nebo k zasnění se nad okolní přírodou či při popisu místností, vůní jídel nebo počasí. A to tvoří docela hezkou kulisu všech příběhů. To mi tu citelně chybělo. Pro studenty nebo pro toho, kdo chce rychle zhltnout „klasiku“, je to jistě dobrá volba. Ostatně tak to bylo i nakladatelstvím zamýšleno, takže by byla hloupost v tomto hledat nějaké skvostné obraty a nádherné čtenářské zážitky.

Já osobně bych si radši zašla na muzikálovou podobu. Mám prostě ráda ty „věci okolo.“

V této edici ještě vyšli Tři mušketýři a Hrabě Monte Christo, takže chcete-li, můžete si nabídnout na knižních pultech.

Knihu Bídníci vydalo nakladatelství Fragment