Zločiny geniálního mladíka

Recenze

Vytvořeno 23. 8. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Kdo by neznal mladého, geniálního zločince Artemise Fowla? Říkají vám něco jména desátnice Krátká a kapitán Břízný? Eoin Colfer se jako obvykle ve své knize Akta Fowl věnuje nadpřirozeným bytostem žijícím pod zemí.

Už dříve jsem se s mladým Artemisem Fowlem a jeho bodyguardem Buttlerem setkala. Bylo to v knize Agent 007 v říši víl, kdy se Fowl rozhodl unést desátnici Krátkou, aby se dostal ke skřítčímu zlatu.

Co se děje týče, Akta Fowl mě poněkud zklamala. První část vypráví, jak se Myrta Krátká stala první členkou skřítčí policie LEPReko, a o úkladech mezi jednotlivými představiteli této organizace. Druhá část byla trochu napínavější – zločinecká banda mladého Fowla chce získat čelenku Fej fej, patřící jakési dávné asijské diplomatce. K tomu využívá permoníka Hraboše Slámu.

Ať byla druhá část děje jakkoli zajímavá, nejvíce mě zaujal „lexikon“ členů Národa. Děj sám o sobě byl dost zamotaný, a jak se k tomu všemu má normální smrtelník vyznat v jednotlivých kouzelných bytostech?! Právě proto musím lexikon ocenit. Nejenže je zde vysvětlen rozdíl mezi skřetem a skřítkem, ale o hlavních postavách příběhu je možné se dozvědět množství podrobností, díky kterým se dají lépe pochopit jednotlivé pohnutky k tomu či onomu činu, a to nejen v Aktech Fowl, ale i v ostatních knihách o Artemisu Fowlovi. 

Ačkoli jde o jeden z mnoha dílů příběhů o tomto mladém geniálním zločinci, je vidět, že autor má ze psaní stále radost a nedělá to jen kvůli honoráři, nebo protože si v nakladatelství poručili další díl. Kniha je stále plná nových zvratů a akcí, o které se stará jak Artemis, tak desátnice Krátká stejně jako nadějný vynálezce kentaur Klusák.

Svižný a čtivý děj však ruší nepodstatné objasňování důvodů chování některých nadpřirozených bytostí, které stejně o několik stran dále vyplyne z textu.  Stejně tak jsou zbytečné zmínky o rodinných příslušnících Fowla a jeho bodyguarda Buttlera, když nijak nezasáhnou do následujícího děje. Je sice pěkné, že se Buttlerova sestra věnuje bojovým uměním, ale jejímu zaměstnavateli Artemisovi to nijak nepomůže a jeho nemocná matka to také nemá důvod ocenit.

Právě nemocná paní Fowlová  děj nijak neovlivní. Každé setkání s ní je stejné – stále čeká na svého milovaného manžela, který však nepřichází a nepřichází. A mladý Artemis jako by mu z oka vypadl. Možná proto se k synovi v jednu chvíli chová jako k hlavě rodiny a vzápětí jako k malému dítěti, které neustále potřebuje matčinu péči.

Přes to všechno je kniha Akta Fowl plná překvapivých zvratů a zajímavých nápadů, které čtenáři nedovolí ji odložit, dokud se nedozví, jak celé dobrodružství dopadne.

Ukázka z knihy:

„To velitel vždycky provádí přijímací zkoušky sám?“
„Pokaždé. Ale tohle je poprvé, co je to jeden na jednoho. Nebo vlastně na jednu, a to je ten důvod. Obvykle honí pět šest kandidátů najednou, aby se nenudil. Vy ho ale budete mít úplně pro sebe. Až neuspějete, Julius nestojí o žádné stížnosti od Úřadu pro rovné příležitosti.“
Myrta se naježila:,,Až neuspěju?“
Risk na ni mrknul. „Já jsem řekl až? Chtěl jsem říct když. Samozřejmě, když.“
Myrta cítila, jak se jí chvějí špičky uší. Je celý tenhle výlet jenom zástěrka? Má velitel její hodnocení napsané dopředu?
(Eoin Colfer: Akta Fowl. Albatros 2007, s. 29.)