Nejkrásnější římské báje a pověsti

Recenze

Vytvořeno 25. 8. 2010 2:00

Autor: Lucie Koukolíčková

Mýty a legendy všech zemí patřily vždy k tématům, k nimž se vracela generace za generací. Stále znovu jsou tvůrci i čtenáři fascinováni silou příběhů, v nichž se setkává hrdinství, mystika, vášeň, napětí, ale i poučení a moudrost. Dalo by se téměř říct, že je tato tématika zárukou kvality, a sáhneme-li po knize s takovým námětem, nemůžeme se spálit. Kniha Jaromíra Slušného Nejkrásnější římské báje a pověsti je však dokonalou ukázkou toho, jak se dá výborné téma naprosto potopit.

V prvních příbězích ještě čtenář sám sebe uklidňuje, že se kniha teprve „rozjíždí“, že je potřeba, aby byl dostatečně uveden do doby, souvislostí a vztahových poměrů. Později však přichází kruté rozčarování.

Příběh za příběhem se čtenář prokousává rozsáhlými rodokmeny představitelů, ale děj jako takový prakticky nepotkává. Veškeré události jsou totiž po vypovězení rodinného stavu všech zúčastněných shrnuty v několika odstavcích bez jakékoliv snahy o gradaci, či alespoň živost vyprávění.

Pomyslnou korunu všemu nasazuje autorovo „vzletné“ vyjadřování, jež se stavbou věty snaží přiblížit dřívějším literárním velikánům nebo snad napodobit historicky jazyk. Místo toho však nastoluje pouze další zmatek. Věty působí nedokončeně a čtenář se kvůli tomu ztrácí jak v souvislostech, tak v textu samotném.

Kniha by měla mluvit především k dětskému čtenáři, jenž se začíná ve škole seznamovat se základy evropské civilizace a kultury. Měl by si díky ní vybudovat jakési prvotní povědomí o příbězích, které v pozdějším věku bude potkávat v textech klasiků. Měla by být zábavnou formou, která je mezistupněm mezi pohádkovou knihou a školní učebnicí. Místo toho však dostane knihu, v níž je pro něj ničím nezajímavý text proložen poněkud strašidelnými obrázky vražděných a mrtvých lidí, případně podivně vypadajících zvířat.

V celkovém vyznění působí Nejkrásnější římské báje a pověsti jako mírně beletrizovaná encyklopedie římských bohů. Autor se snaží čtenáře na příliš malém prostoru naprosto dokonale seznámit nejen s mytologií starého Říma, ale také s její vazbou na Řecko, všemi rozdíly, shodami a drobnými odchylkami. Dostává se tím ovšem do velmi nezávidění hodné pozice. Pro dětského čtenáře je kniha bez energie a napětí, tudíž nezajímavá. A pro dospělého (již obeznámeného) čtenáře je zase nedostatečně podrobná a přesná.

Knihu Nejkrásnější římské báje a pověsti vydalo nakladatelství XYZ