Komu ten pes patří?

Recenze

Vytvořeno 18. 10. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

To je základní otázka, kterou řeší Jenny a její kamarád v knize Plaváček od Heleny Brožíkové, když po záplavách najdou opuštěného psa.

Když hrdinčina maminka svolí, že by si nalezence mohli nechat, dívka mu dá jméno Plaváček. Do vesnice, kde bydlí její babička, se nemohl dostat jinak, než že připlaval. Tak to je přeci příhodné jméno – Plaváček. Jenomže s pejskem to není nijak jednoduché. Šťastná nálezkyně ho vezme s sebou na kolo, a světe div se, Plaváček má jak milující majitelku, tak pěkné psí jméno.

Jenny a její kamarád postupně rozkrývají tajemství psíka i jeho paničky. Do příběhu se zamotávají čím dál víc, a když přijede cirkus…

Autorka v knize vystihuje dětskou naivní důvěru, touhu po neobvyklém dobrodružství i jen těžko pochopitelné problémy dospělých. Popisuje lásku k psaní a první nesmělé pokusy o vlastní příběhy, které hrdinka vypráví ve skrýši na břehu řeky. A co teprve paměti a vyprávění cirkusačky, to by bylo teprve veledílo!

Zajímavým způsobem spojuje dávnou lásku a křivdu s dětským strachem nést odpovědnost za nějakou lumpárnu, stejně jako chápavé rodičovské rady.
Knížka je určena pro menší čtenáře, kteří si ze čtení odnesou poučení, ale i jejich rodiče v ní naleznou některé svoje vlastnosti.

Celý příběh je doprovázen roztomilými kresbami od Jany Modré. Mnohé by mohlo zklamat, že jsou jenom černobílé, přesto však výborně doplňují text a leckdy říkají, jakým směrem se bude následující příběh odvíjet.

Ačkoli jsem na podobné příběhy přeci jenom už stará, nijak mi nevadilo číst si příhody jedenáctileté Jany a jejího brášky Péti. Krásně jsem si odpočinula a přenesla se do doby, kdy mně bylo tolik, kolik hrdinům knihy.

Myslím si, že mnoho z řad dospělých na chvíli rádo zapomene na svoje každodenní povinnosti při společném čtení se svými ratolestmi. Brzy začnou fandit hrdinům, aby našli odvahu přiznat svoje neplechy, a když do obce přijede cirkus, znovu zažijí to podivné vzrušení, když se staví šapitó.

Helena Brožíková umně střídá humorné chvilky s řešením životně důležitých problémů a napínavými událostmi, díky čemuž je kniha čtivější.

Ukázka z knihy:

„Tak ty jsi zůstal u cirkusu? Po celá ta léta?“
„Jak vidíš. Ale do manéže dávno nepatřím, teď už mi svěřují na hlídání jenom ta nejméně nebezpečná zvířata, jako tady Čaka. Přinesl jsem ti ho ukázat.“
Papouškovi došlo, že je řeč o něm, že přišla jeho chvíle. Představil se pěkně nahlas, stejně jako předchozí den v manéži.
„Dobrý den, já jsem Čak.“
Laura prostrčila prst do klece a pošimrala ho na ocase. „Jak se máš, Čaku?“

(Helena Brožíková: Plaváček. Jaroslava Justová – Matik 2004, s. 69.)