Táta programátor, syn kreslíř

Recenze

Vytvořeno 16. 10. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Když se mi od ruky dostala kniha Úžasný deník – Tom Gates od Liz Pichonové, říkala jsem si, že nevypadá nijak extra. Už samotné varování na úvod vypadá podivně: „Nečtěte, jestli jste: 1. moje nevrlá sestra Delia, 2. Marcus Meldrew (což je debil), 3. paní Worthingtonová, která má knír (je těžké na něj nezírat).“ Musím ale říct, že jsem se po celou dobu přímo královsky bavila...

Základní námět nevypadá nijak originálně – malý Tom nejradši ze všeho provokuje starší sestru Delii, zlobí učitele a zkouší se svojí „kapelou“ Zombijský rafani. To nevypadá na příliš záživné čtení. Ale autorka obratně zakomponovala do příběhu ztřeštěnou babičku a koncert Tomovy oblíbené skupiny přímo u něj ve městě.

Kniha je sice původně určena pro děti, ale pozná se v ní opravdu každý, dokonce i dospělý čtenář. Pichonová popisuje jednotlivé vyučovací hodiny Tomovýma očima a zároveň vymýšlí lumpárny, které by se učiteli daly provést. To všechno jenom proto, že hlavní hrdina chce udělat dojem na svoji spolužačku Amy, nejchytřejší, nejkrásnější, nejúžasnější holku na škole. Dokonce kvůli ní vstoupí i do školního sboru.

Pak už všechno probíhá v rychlém sledu – testy, domácí úkoly, pozdní příchody, třídní schůzky. Tom si celou dobu kreslí, čtvrtletí uplynulo jako voda a on stále ještě nepřinesl domácí úkol. Co teď? Od nikoho ho opsat nemůže... a říct, že ho prostě zapomněl udělat? To by bylo pod Tomovu úroveň! Musí co nejrychleji přijít na nějakou neotřelou výmluvu. Který žák by měl rád hromadné focení? Zvlášť když zrovna tyhle fotky považují příbuzní za úžasně roztomilé a povedené? Tom Gates se snaží ze všeho vykroutit, ale ne vždycky se mu to povede. Nebo to nakonec nebude taková katastrofa?

Autorka úspěšně střídá části textu s obrázky, které Tom ve většině případů nakreslil při vyučování. Výborným způsobem se doplňují a kniha je díky tomu velice čtivá. Přestože by čtenáře kolem 9 let, kterým je určena, mohlo vyděsit, že má něco přes 200 stran, neodtrhnou se od ní, dokud nedočtou až na poslední stránku zfalšovaných omluvenek.

Autorka se neváhá navážet do kohokoli. Bere si na paškál Tomovy rodiče, především pak jeho tátu, programátora, který si pro synka neváhá k autobusu přijít oblečený v tom samém, v čem pracoval na zahrádce. Je typickým rodičem, na který mají všechny děti obdobný názor – v jednu chvíli se rodiče chovají neskutečně trapně, ale vzápětí děti potěší lístkem na koncert nebo návštěvou restaurace. Sourozenecké války jsou u Gatesových na denním pořádku, možná proto si programátor zařídil pracovnu v garáži. A ví proč: tady budou před dětmi v bezpečí karamelové tyčinky.

Příběh má relativně volný konec – učitel se těší na další čtvrtletí, kdy mu Tom konečně přinese domácí úkol. Nebo zatím vymyslí další výmluvu, proč úkol nemohl napsat?

Ukázka z knihy:

Na večeři už pak bylo trochu pozdě. Táta slíbil, že ráno připraví velkou snídani, ale mně pořád kručelo v břiše a nemohl jsem usnout. Naštěstí jsem si vzpomněl, že mám v batohu tajnou zásobu sušenek. Vyndal jsem je a všechny snědl. Jenže potom jsem měl plný spacák drobečků a špatně se mi leželo. I když jsme koupili „rodinný stan“ s oddělenými místnostmi, Delia slyšela, jak se převaluju a vrtím. Děsně ji to štvalo. Bezva! Začal jsem se vrtět ještě víc. Zároveň jsem ale slyšel mamku s tátou… CHRÁPAT, a kvůli tomu jsem nemohl usnout ani já. Dělali strašný kravál. Navíc se mi zdálo, že chrápou čím dál HLASITĚJI. Jejich chrápání připomínalo skoro rachot hromu.
(Pichonová, Liz: Úžasný deník – Tom Gates. Praha: Fragment 2011, s. 26–27.)

Knihu Úžasný deník – Tom Gates vydalo nakladatelství Fragment