Cesta do minulosti? Proč ne!

Recenze

Vytvořeno 20. 10. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Klub záhad, to je trojice dětí, které řeší neobvyklé a až nadpřirozené příhody. Nyní se tento klub představuje v edici Klub záhad – Brána času. Autorem je, stejně jako u předchozích dílů, Thomas C. Brezina a jako obvykle si ve svém románu neodpustí záhadná kouzla a tajemná místa.

Mladší čtenáře určitě potěší množství obrázků, které mu spolu s kouzelnou lupou pomohou vyřešit krádež kamene Vítězství. Přestože jsou obrázky černobílé a nepřitahují příliš pozornosti, při pečlivějším zkoumání se z nich dají vyčíst důležité indicie, které děti přivedou k možnému řešení zločinu.

Přestože jde už o čtvrtou cestu hlavních hrdinů do minulosti, edice i jednotlivé knihy na sebe volně navazují, takže autor nemá důvod nikoho nutit, aby si přečetl předchozí titul. Někdy ovšem zmíní nějakou podrobnost, jejíž vysvětlování by trvalo příliš dlouho a kniha už by nebyla tak napínavá a akční jako předtím.

Na hradě Sokolí skála čeká na trojici dětí nebezpečný zločinec, který se je snaží přimět, aby pro něho v minulosti zjistily podrobnosti o ukrytých a nevyzvednutých pokladech. Děti už před cestou do vikingské vesnice navštívily piráty… Tyto podrobnosti nakonec nijak do děje nezasáhnou, ale vzbudí čtenářovu zvědavost. Jindy však nastane okamžik, kdy se člověk diví, proč nijak nezasáhne Jupiterův táta, když ví, že má v domě zločince. Takovéto možnosti napadají především ty, kteří četli předchozí díly z edice Klub záhad. Stejně tak podivným způsobem mizí Jupův ochočený havran Kox. Nebo snad má Brána času nějaké omezení a zvířata nepřenáší?

Oproti starší edici chybí na konci Nickovy vtípky a celá Klubová příloha. Vypadá to, jako by Brezina chtěl svoje knihy modernizovat, a většinou se mu to více či méně povedlo. Jediné, co z původního Klubu záhad zůstalo zachováno, je stupnice odvahy, kam si čtenář může zapisovat body, které získal za správné odpovědi. Z Klubové přílohy zbyl jen nepatrný zlomek, který ani nenese původní název několika posledních stránek, takže takřka bez úvodu na čtenáře vyskočí runová abeceda. Většina čtenářů by si jí však ani nevšimla, nebýt někde v příběhu nepatrného odkazu na konec knihy.

Jediná změna k lepšímu se ukáže až v závěru děje, kdy trojice vytvoří časový tunel a navždy zmizí z vikingské vesnice, kde jim šlo o život. Kam se vydají teď? Zpátky do 21. století, nebo do jiné dějinné epochy? To je ve hvězdách… Nebo spíše v hlavě autora, který ponechal konec knihy prakticky otevřený.

Ukázka z knihy:

„Ne, to určitě ne!“ ujišťovala ji znovu a znovu Vicky. Na ženu knížete to neudělalo pražádný dojem. Za zády jim vstoupil do domu Sven a zůstal stát mezi dveřmi. Slabé světlo, které dovnitř zvenku dopadalo, náhle zcela zmizelo, protože Viking skoro celý otvor vyplnil.
„Byla jsem bohužel příliš přátelská,“ vysvětlovala mu jeho žena. „Nejlepší asi opravdu bude, když ty tři zajmete a budete dobře střežit.“
Sven si odfrkl, což mělo zjevně znamenat, že on to přece věděl od začátku.
„Do lesa s těmi zrádci!“ zařval.
„Ne, nechte je tady a hlídejte je!“ radila mu Ilsa. „Něco skrývají, třeba vás konečně zavedou ke kameni.“
Ta vyhlídka knížete poněkud ukonejšila.
(Thomas C. Brezina: Brána času - Magický kámen Vikingů. Praha: Fragment 2011, s. 38.)

Knihu Brána času - Magický kámen Vikingů vydalo nakladatelství Fragment