Brouci, kamarád mimozemšťan a survivoři

Recenze

Vytvořeno 19. 10. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Možná nyní vrtíte hlavou a říkáte si, co asi znamená název tohoto článku. Inu, s oněmi brouky, mimozemšťanem a především survivory se můžete setkat ve čtvrtém dílu úspěšné knižní série Miloše Kratochvíla Pachatelé dobrých skutků, který tentokrát nese název Bouráci.

Oněmi bouráky jsou, jak jinak, nerozliční kamarádi Filda a Piskoř. Ti spolu tráví všechen volný čas a rádi vymýšlí nejrůznější lumpárny, čímž dovádí k šílenství nejen své rodiče, ale především třídní učitelku přezdívanou Vlčici a ředitele Sojku. Nelze ale říci, že by tito chlapci svým počínáním měli v úmyslu něco špatného. Naopak. Rádi pomáhají lidem v nouzi, za což bývají vždy řádně „odměněni“, především poznámkami v žákovské knížce. Tito pachatelé dobrých skutků se nyní rozhodnout pomoci svému spolužáku Kvakovi, který předstírá, že je skaut, ačkoliv do žádného skautského oddílu nepatří. Stanou se z nich proto survivoři, což jsou – podle Fildových slov – ti největší bouráci na světě. To si budou moci vyzkoušet na vlastní kůži, třeba když budou přespávat sami v lese nebo živit se brouky.

V knize se opět můžete těšit na řadu veselých příhod, které jsou jakoby psány ze života. Opět se mi tak potvrdilo, že je autor dobrým znalcem lidí a že má velice bohatou fantazii (nebo že by některé z příhod sám prožil jako malý?). Autor opět v úvodu připojuje již v předchozích dílech užitou formuli: „Jestli se vám bude zdát, že se nic z toho nemohlo stát, tak je to nejspíš tím, že nemáte toho správného kamaráda!“

Kniha vypráví především o přátelství, které by mohl hlavním hrdinům závidět nejeden dospělý. Vždyť v našem dospěláckém světě se často právě na kamarády zapomíná a přednost dáváme jen své kariéře a honbě za penězi. Proto si myslí, že knihu mohou číst i větší čtenáři, kteří se jejím prostřednictvím vrátí do dětských let. A třeba je četba přiměje i k tomu, aby zavolali svému dávnému kamarádovi a domluvili se s ním, že společně zajdou třeba na kafe...

Dětský čtenář, kterému je kniha primárně určena, bude podle mého názoru s lačností číst jednu stránku za druhou. V knize ho čeká jak zábava, tak i poučení. Uvidí, že i když se hlavní hrdinové dostanou kvůli svým dobrým předsevzetím do problémů s „dospěláky“, může to vést i k něčemu dobrému. Třeba k tomu, že rozveselí svého kamaráda nebo že mu pomohou, když to zrovna potřebuje.

Knihu doporučuji všem, kteří si oblíbili tuto originální knižní sérii určenou pro malé čtenáře, především pro ty, kteří mají za sebou první seznámení s písmenky.

Text opět doplnil svými ilustracemi Zdeněk Starý, který tentokrát připojil mezi portréty hlavních hrdinů i další zajímavé postavy, například postavu myslivce Lišáka či rádoby skauta Kvaka.

Jediné, co musím knize vytknout (a co jsem vytýkala i předchozím dílům), jsou časté pravopisné chyby. Mezi ně patří především chybná interpunkce (např.: Fór byl v tom, že nit se napřed pořádně prosolí a když se pak zapálí, hoří... (s. 34), Kvak na mě zíral jako velbloud na lyže a kdyby bylo ve třídě větší ticho, asi bych slyšel, jak mu to v hlavě šrotuje. (s. 42), ... přespí ve skalní puklině nebo na větvi stromu a když se jim přetrhne tkanička u boty, zavážou si ji... (s. 61)), případně jiné hrubky (např. špatné tvary mě/mně: ... aby se o mně nebála... (s. 142), ... jako by po mě lezli všichni brouci... (s. 144)).

Ukázka z knihy:

„Piskoři, budeme skauti!“ zaječel. Nenechal mě říct, že to vzdávám, protože jsem o tom dlouho přemýšlel a zjistil jsem, že to pro nás není, a radši skousnu, že mě bude mít Kvak za lháře a vejtahu. „Budeme skauti survivoři!“
„Co to je?“ Nikdy jsem to slovo neslyšel a nenarazil jsem na něj ve Světě skauta ani u Bobří řeky.
„Survivor – nevím, jak se to správně čte, ale znamená to člověk, který přežil,“ poučil mě nadšeně Fialka.
„Co přežil?“
„Všechno,“ pronesl Filda významně.
„Jako že budeme nesmrtelný?“ vyletělo ze mě.
„Skoro. Nikdo na nás nebude mít,“ pronesl Fialka pevně jako mnich ze Šaolinu ve filmu Drak s dřevěným okem. „Survivoři dokážou přežít všechno a překonají všechna nebezpečí. Jsou to prostě největší bouráci...“
(Kratochvíl, M. Bouráci. Praha: Mladá fronta 2011, s. 60.)

Knihu Bouráci vydalo nakladatelství Mladá fronta