Matylda má tajemství

Recenze

Vytvořeno 18. 11. 2011 1:00

Autor: Hana Horáková

Spisovatel pohádek Roald Dahl je opravdu pohádkový spisovatel. Opět se o tom můžeme přesvědčit v následující recenzované pohádkové knize nazvané Matylda (Knižní klub, 2007), v níž se setkáváme s reálným světem dětí protínaným světem kouzelným, pro někoho neznámým. Ale teď dost pohádkování. Seznamme se s Matyldou.

Kniha Matylda má svou hrdinku překvapivě jménem Matylda. Nejedná se o obyčejnou holčičku, nýbrž o nadanou šestiletou slečnu, která oplývá zvláštními schopnostmi, ale to už předbíháme. I ona má své rodiče, kteří bohužel nenabyli tolika inteligence jako ona. Mají zvláštní přesvědčení, kterých se jen tak nezbaví. Tak například maminka paní Kazisvětová si myslí, že krása je všechno. Pan Kazisvět je zase přesvědčen, že ošálit zákazníka je to pravé ořechové pro jeho obchod s auty. A bratr Matyldy Michal je takový nemastný neslaný.

Vypadá to, že celá rodina Kazisvětova, tedy až na Matyldu, má samé špatné vlastnosti. Ale nic není tak hrozné, děsivé, strašlivé a hrůzné jako ředitelka základní školy slečna Kruťáková. Všemi dětmi obávaná ředitelka nemá ráda děti, zvlášť ty malé, a trestá je za každou jejich nedokonalost. Vše nasvědčuje tomu, že slečna Kruťáková je zamindrákovaná dáma v pokročilém věku a že ve školství nemá co dělat. Ale abychom nemluvili jen o těch negativních hrdinech knihy, samozřejmě že jsou zde i ti, o kterých se mluví jen a jen hezky. Například slečna učitelka Dobrotová. Hodná, obětavá a za každou cenu ochotna pomoci kterémukoli žákovi s jakýmkoli problémem. Dále pak Matyldina kamarádka Levandule. Malá hubená dívenka s velkýma hnědýma očima, která je odvážná a podnikavá.

Můžeme si povšimnout, že autor Roald Dahl velice rád slovíčkaří, a je také dobře, že i překladatelka Jitka Herynková zvolila stejnou metodu. Díky tomuto slovíčkaření se čtenář může setkat se jmény, jako je Bruce Bahnil, Amanda Mašlatá, slečna Dobrotová, pan Kazisvět, Ollie Bonzík, Nigel Špinka. Příjmení těchto postav prozrazují jejich charakteristické vlastnosti, které tak trochu napovídají, jak se bude děj knihy odvíjet.

Matyldin příběh určitě není smutný, ba naopak. Jde o příběh začínající školačky doplněný o nadpřirozené věci, které se kolem Matyldy dějí. Nechybí zde ani hlavní zápletka a spousta dalších menších, které spolu s hlavní hrdinkou čtenář musí vyřešit. Např. problémoví rodiče, nesnesitelná učitelka a šikana žáků. Tento příběh se musí číst s mírným nadhledem a s bujnou fantazií, ostatně jak jinak, když se jedná o Dahlovu knihu. Roald Dahl některé podobné motivy ze svých „starších“ knih přenáší do knih „mladších“. Vzpomínáte například, když byl hrdina knihy Karlík a továrna na čokoládu pan Willi Wonka silně přesvědčen, že v žádném případě nebyl malý? Že se narodil jako velký kluk, a aby byl ještě větší, nosil cylindr? Stejně tak smýšlí i slečna Kruťáková. Nikdy nebyla malá: „Ty malé holky jsou zlé potvory. Jsem ráda, že jsem taková nikdy nebyla.“ (Dahl, R. Matylda. Praha: Knižní klub 2007, s. 87.)

Celá kniha je prošpikována ilustracemi Quentina Blakea, který spolu s autorem tvoří neodlučitelnou dvojici v tvůrčí literární a ilustrátorské oblasti. Linie kreseb jsou tvořeny černým inkoustem necelistvou čarou, a tak vypadají, že jsou v pohybu. Takto si snadno představíme, jak vypadá Matylda, slečna Kruťáková, slečna Dobrotová a další. Rád také využívá akvarely, jimiž je vyzdobena hlavní stránka knihy.

Příběh o Matyldě začal vznikat někdy v roce 1988 a knižně byl prvně vydán roku 1993. Pro nás ho vydalo nakladatelství Euromedia Group k. s. – Knižní klub v Praze v roce 2007.