Třetí setkání s Viki Perryovou

Recenze

Vytvořeno 21. 11. 2011 1:00

Autor: Lenka Martinková

Poslední dobou to vypadá jako nějaká módní vlna. Kdo nečte knihy z řady Neobyčejný deník obyčejné holky od Lauren Myracleové, ten jako by neexistoval. Běžně davovým šílenstvím nepropadám, ale teď jsem neodolala a už potřetí se rozhodla na stránkách deníku navštívit třináctiletou Viki a její kamarádky.

Jde o třetí díl příběhu, který začal, když hlavní hrdinka oslavila jedenácté narozeniny. Kdo by si takovou slávu dokázal představit bez pořádné párty? Stejným způsobem začíná i třetí volné pokračování s vše prozrazujícím názvem Třináct.

Slečna Perryová je o něco starší a rozumnější, takže některé části oslavy považuje za neskutečně trapné a dětinské. Se svým bráškou musí pomáhat těhotné mamce a řeší svoji první lásku. A jak se dokáže vypořádat s problémy svých kamarádek, s tajným přáním pomáhat potřebným a příběhem kluka s leukémií?

Děj se odehrává na místech, která každá náctiletá holka běžně navštěvuje. Mezi kulisami se na prvním místě objevuje soukromá škola a rodinný dům Perryových. Nechybí ani místa, která Viki připomínají její šťastnější léta, kdy byla natolik malá, že veškeré potíže za ni řešili rodiče.

Hlavní hrdince už je třináct. Myslí si, že je vlastně dospělá, a snaží se si to co nejvíc užít. Většinou si akorát přidělává starosti, se kterými jí (alespoň občas) pomáhá její starší sestra Sandra. Některé Vikiiny problémy se zdají na první pohled úsměvné, ale když se nad možnostmi, které má, zamyslí, uvědomí si, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá.

Někdy si čtenář říká, že tak jako hrdinka se nechová žádná třináctiletá dívka a její okolí. Na některé situace Viki reaguje příliš dětsky, jindy zase tak dospěle, jak si v hloubi duše přeje. Tahle nejednotnost hrdinčiny povahy navozuje pocit, že autorka neměla příběh pořádně promyšlený, než se pustila do psaní. Na druhou stranu – třeba v porovnání s prvním dílem Jedenáct – musím uznat, že to byla nějaká nemilá náhoda, když se rozhodla do světa vypustit třetí díl.

Román Lauren Myracleová napsala především pro náctileté dívky, které mají šanci se v některých chvílích ve Viki poznat. Svým způsobem jim dává návod, jak se s některými životními situacemi vypořádat.

Ukázka z knihy:

Chytily jsme se za ruce a po špičkách jsme obešly ohniště. Zahoukala sova a my se chytly ještě pevněji. Dusily jsme v obě nervózní smích.
„Proklínám tě, ty sovo jedna!“ zašeptala Mata.
„Ty démone noci!“ doplnila jsem ji.
„Hele, neříkej to slovo!“
„Cože? Jaký slovo? Démon?“
„Jo! Neříkej to!“
„Démon, démon, démon!“ zašeptala jsem. Bylo to legrační. A taky jsem jí trochu oplatila tu poznámku o mém blinkání.
„Hele, myslím to vážně,“ žadonila.
(Myracleová, L.: Třináct. Brno: JOTA 2010, s. 87.)

Knihu Třináct vydalo nakladatelství Jota