Co objevil Hugo Cabret?

Recenze

Vytvořeno 30. 3. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

První obrázek, malý čtverec v samém středu stránky, je zcela vyplněn zářícím měsícem. Scéna náhle ožívá, zorné pole ze zvětšuje, kamera couvá, objevují se hvězdy. Poznáváme noční Paříž. Jako dominanta se tyčí Eiffelova věž. Nad střechami Paříže pozvolna vychází slunce, měsíc se už dávno kamsi vytratil. Záběr kamery sjíždí dolů, v ulicích se objevují lidé, ticho výšin ustupuje ruchu probouzejícího se města. Rozeznáváme nádražní halu, lidé vcházejí a vycházejí. Vmísíme se do davu. Anonymní obličeje. Kamera soustředí pohled na tvář chlapce a my už tušíme, že to bude náš hrdina, se kterým budeme prožívat jeho smutky, radosti i vzrušení. Pohodlně se usaďme a vydejme se spolu do jeho skrytého světa.

Máte pocit, že vám tady vyprávím začátek nějakého filmu? Zcela správně. A přece ne úplně. Listuji prvními stránkami knihy Briana Selznicka Hugo a jeho velký objev. Úvod předznamenává originální charakter knihy a čtenář by na něj měl být připraven. Prohlédnout si bezmyšlenkovitě prvních téměř padesát stran a snažit se co nejdříve propracovat k textu by byla velká, neodpustitelná chyba. Na obrázky není možné pohlížet jako na pouhé ilustrace, ale jako na filmové záběry. Skvělé je, že při pohledu na ně si každý může představit svůj vlastní film. Selznikova kniha se nedá nazvat komiksem, i když pro nedostatek vhodnějšího výrazu se tak někdy označuje, a přirovnání ke grafickému románu také poněkud pokulhává. Je to prostě text, do kterého jsou vloženy sekvence ilustrací, podobné filmovým záběrům, které na okamžik příběh uchopí a přenesou jej dopředu. Autor, jenž je spíš ilustrátorem než spisovatelem, tak svůj text - který je jen lehce nadprůměrný - opatřil značkou originality.

Děj je přímočarý, není zdaleka tak spletitý, jak naznačuje anotace a počet stran. Upřímně řečeno, relativní jednoduchost příběhu je spíše výhoda, než slabina. Čtenář sleduje osudy sirotka Huga Cabreta, jemuž zrovna štěstí nepřeje. Bydlí na nádraží, stará se o hodiny, krade věci, které potřebuje, a má neustále strach, že bude objeven a poslán do sirotčince. Ale to,co by právem mohl pokládat za nepřízeň osudu, je jen předehra k nečekanému dobrodružství, na jehož konci ho čeká štěstí. Tak to má v knihách pro děti být. Hugovi sekunduje děvče jménem Isabelle a důležitou roli hraje starý prodavač hraček papá Georges. Ten v prvních okamžicích Huga pořádně potrápí poté, co ho přistihne při krádeži.

„Zloděj! Zloděj!“ ječel starý muž do prázdné chodby. „Zavolejte někdo nádražního komisaře!“
Jak Hugo zaslechl zmínku o nádražním komisaři, zpanikařil. Snažil se vykroutit a dostat se pryč, ale stařík ho svíral pevně a nehodlal ho pustit.
„Konečně jsem tě dostal. Vyndej všechno z kapes.“
Hugo zavrčel jako pes. Měl na sebe vztek, že se nechal takhle chytit.
(Selznick,B. Hugo a jeho velký objev. Praha: Mladá fronta, 2012, str.50.)

Ale i tak může vypadat začátek krásného přátelství. V Selznickově knize není žádná vyloženě záporná postava. I nádražní komisař, z něhož má Hugo hrůzu,  působí spíše jako člověk, který plní své povinnosti, než jako sadistický pronásledovatel.

Selznick svou knihou vyjadřuje hluboký obdiv počátkům kinematografie, průkopníkům prvních němých filmů a době, ve které vznikaly. Na scéně se postupně objevují atributy té doby. Experimenty s filmem, vlaky poháněné parou, hodinové stroje a mechanické hračky hodinovými strojky řízené. Dospělý čtenář, zasněně hledící do minulosti, může popustit uzdu fantazii a užívat si atmosféru doby. Je naprosto lhostejné, jestli je hrdina, s nímž se identifikuje, jen chlapec. Milovníkům starých filmů je jméno Méliès důvěrně známé a dokážou si zápletku, která se okolo tohoto jména točí, dát velmi rychle dohromady, přesto se však na předpokládané rozuzlení těší. Avšak Hugo a jeho velký objev je kniha pro děti od devíti let. Děti pravděpodobně dějiny filmu znát nebudou, a tak pro ně některá témata vyznějí naprázdno. Snad je nahradí pocit, že prožívají dobrodružství společně se svými vrstevníky.

Autor dokáže vybudovat napětí a atmosféru, ale v některých okamžicích je napínání čtenáře poněkud samoúčelné a nedostatečně propracované. Hugo nedůvěřuje lidem, se kterými se setkává, ti zase nedůvěřují jemu. Odmítají si vzájemně prozradit svá tajemství i přesto, že by je to posunulo dále. Navíc se vzájemně mnohokrát obviňují z toho, že jsou zloději. Obvinění z krádeží se - občas nesmyslně - táhnou celou knihou, není tam snad ani jedna postava, která by někoho neobviňovala nebo nebyla obviněna.

Pokud se rozhlédneme po současné literární tvorbě určené mládeži, vidíme převážně říši fantasy se všemi těmi draky, mágy, trpaslíky a hrdiny ohánějícími se mečem, případně ponurý svět hladových upírů. Z druhé strany se na nás valí technické vymoženosti řízené počítači, které úplně vytlačily zázraky jemné mechaniky. Hugo a jeho velký objev nás vede někam jinam. Dobrodružství, které nám představuje, není jen Hugovo. Jsou to vzrušující pokusy o vytvoření nového umění, experimenty vedoucí k rozpohybování dosud statických obrázků.

Kniha u nás vychází již podruhé. V roce 2008 byla vydaná pod názvem Velký objev Huga Cabreta. Aktuální vydání bylo iniciováno filmem, přicházejícím do našich kin, a jeho název byl podle filmu změněn. Zkušenost režiséra Martina Scorseseho, který se filmu ujal, dává naději, že se snímek i jeho předloha dostanou do povědomí mladých i starších diváků a čtenářů.

Knihu Hugo a jeho velký objev vydal nakladatelství Mladá fronta