Kreslíř-zpěvák opět na scéně

Recenze

Vytvořeno 27. 7. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Už to bude nějaký pátek, co ve Fragmentu vyšla kniha Úžasný deník - Tom Gates a nedávno se objevilo jeho pokračování Super husté výmluvy. Po červeném Úžasném deníku překvapí, že je obálka světle modrá, ale jinak se nijak nevymyká zajetému způsobu vyprávění příběhů Toma Gatese.

Tomovi začínají čtrnáctidenní prázdniny, což je pro někoho, kdo nenávidí školu, ta nejúžasnější věc na světě. A co víc, hned na začátku může přespat u svého nejlepšího kamaráda, se kterým vymyslí ty nejdokonalejší pomsty své starší sestře. Jenomže i to, co vypadá jako nekonečná zábava, dřív nebo později skončí a zase přijde škola. Tom opět musí začít psát úkoly, ale i na tom je něco dobré – třeba konečně proslaví svoji skupinu Zombijský rafani. Ve škole bylo vyhlášeno sbírání hvězdiček za dobrou práci. Kdo bude mít na konci roku nejvyšší skóre, dostane nějakou odměnu. Jenomže jak je možné, že Marcus Meldrew vede, přestože se Tom Gates tak snaží?!

Stejně jako v prvním díle, i tady se objevují staré známé postavy. Tomova rodina, k níž ještě přibude kluk jeho sestry Delii, nemůže chybět ani táta Gatesova nejlepšího kamaráda Dareka, v jehož garáži zkouší Zombijský rafani, a další ze známých postav je Amy Porterová, snad nejchytřejší dívka ve třídě a Tomova tajná láska. Postupem času se přidávají další osoby, sice méně významné, ale přesto zajímavé.

Příběhy o Tomovi Gatesovi nepřekvapí velkým množstvím míst ani sáhodlouhými popisy. Většina situací je doplněna vtipnými obrázky, které čtenáři leckdy řeknou víc, než kdyby Liz Pichonová popisovala každičký detail. Není proto nijak zvlášť nutné, aby se nad dějem příliš přemýšlelo. Je to text odpočinkový, který má za úkol člověka pobavit.

Kdo nečetl první díl, toho možná trochu vyděsí, že přestože je kniha určena dětem od 9 let, má více než 300 stránek. Není se však čeho bát, Pichonová ví, co dělá a příběh je napsaný tak, že je možné ho zhltnout za jedno odpoledne, aniž by čtenáři utekly podrobnosti, na které by si měl dát pozor. Velká část příběhu je popsána také jakýmisi karikaturními kresbičkami, takže i když by kniha byla pouze rychle prolistována, nějaký příběh z ní vždycky vyskočí… Snad jedinou chybou je to, že přestože jde o volné pokračování Úžasného deníku, autorka občas naráží na něco, co hned na začátku nemusí být plně jasné…

Ukázka z knihy:

Týden v rocku: Takže, Tome, kdo Zombijské rafany nejvíc ovlivnil?
Tom: To je moc dobrá otázka. Všichni možní hudebníci. Obrovský vliv na nás měli 3TÝPCI. A při psaní písniček mě často inspirují mimořádně otravní členové rodiny.
TvR:  „Delia je trouba“?
Tom: Sám bych to líp neřekl…
TvR: Proč jste vůbec odehráli svůj první koncert v domově důchodců? Je to zajímavá volba.
Tom: Důchodci taky rádi poslouchají dobrou muziku. Máme zkrátka čím dál víc dříve narozených fanoušků,  kteří šíří zprávy o naší skupině!
TvR: Co čeká Zombijský rafany v budoucnosti?
Tom: Myslím, že dobudeme svět. Taky bychom nepohrdli sponzorskou smlouvou s nějakým výrobcem sladkostí.

Delia mě neurvale vytrhuje ze snění.
(Pichonová, L.: Úžasný deník - Tom Gates – Super hustý výmluvy!. Praha: Fragment 2012, s. 307.)

Knihu Úžasný deník - Tom Gates – Super hustý výmluvy! vydalo nakladatelství Fragment