Amy čeká úžasná plavba vesmírem. Anebo ne?

Recenze

Vytvořeno 20. 10. 2012 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

V době, kdy se v regálech knihkupectví třpytí série o upírech či andělech, zazářila na knižním nebi i návyková kometa Loď mezi hvězdami. Přiletěla znenadání z pera Beth Revisové, ale nemusíme se o ni bát, nezmizí za obzor a nezhasne. Není to totiž obyčejná teen story, ale detektivní sci-fi s nádechem dystopie, která nás nutí přemýšlet. O společnosti, o svobodě a hlavně o lidech.

Loď mezi hvězdami, prvotina americké spisovatelky, bývalé učitelky Beth Revisové, se objevila na pultech začátkem roku 2011 a hned si získala řadu nadšených fanoušků po celém světě. Kniha upoutá už přebalem a já se s kapkou studu přiznávám, že právě kvůli obálce jsem si ji vybrala. Zaujala mě a příběh mě uchvátil. Už hodně, hodně dlouho se mi nestalo, že bych četla do čtyř do rána a nechtěla přestat. Loď mezi hvězdami je chytrá, podnětná a poutavá. A tak není divu, že se ocitla v žebříčku nejprodávanějších knih dle periodika NY Times.

Ústřední postavou příběhu je sedmnáctiletá Amy, která se přidala ke svým rodičům coby „zmrazený pasažér“ na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě Zemi Centauri o tři sta let později. Nemohla ovšem tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se ocitne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel, ve světě, na jehož chod dohlíží přísným okem Otec. Amy brzy pochopí, že za jejím probuzením nestálo selhání počítače. Někdo se ji pokusil zabít, a nejen ji. A tak, aby ochránila rodiče dosud spící v kryo boxech, pátrá po vrahovi mezi pasažéry lodi. Na seznamu podezřelých figuruje i jeden z hrstky lidí, kterým na lodi věří – Syn, budoucí vůdce a láska, která k ní přišla znenadání.

Na adresu Beth Revisové se tak dá opravdu poznamenat jen klišovité: klobouk dolů! Všechny části příběhu do sebe zapadají s obdivuhodnou přesností jako kolečka v orloji. Autorka se pyšní notnou dávkou fantazie a skutečně našla vědu v literatuře, jak vtipně poznamenává ve věnování.
Dějová linka nás pozvolna zavádí do atraktivního prostředí vesmírné lodi plné technických vymožeností, kde je vše mnohokrát recyklované. Nechybí ani Období a z minulosti děsivé připomínky Epidemie. Nejvíc však kniha okouzluje prostředím a vylíčením mono-etnického obyvatelstva, především jeho sociální stratifikace, která by se dala částečně srovnat s uspořádáním společnosti načrtnuté v knize Konec civilizace Aldouse Huxleye.

Pro Amy je však tento svět plný otazníků. Postupem času odhalí, co je skryto pod rouškou zapomnění. A uvědomí si, že i voda ukrývá děsivé tajemství. V Universu totiž nic není nevinné, vše je účelné. Ale s tím se Amy nehodlá smířit. Svými myšlenkami nakazí i Syna, a to se Otci, jeho vychovateli, vůbec nelíbí. Jakoby nestačilo, že je tak odlišná!

Kniha je psána v ich-formě střídavě z pohledu Amy a Syna, a tak snadněji pronikáme do příběhu. Rozumíme Amyinu zděšení nad morálkou pasažérů a zároveň objevujeme, jak své přirozené prostředí vnímá Syn. Celkově jsou postavy sympatické a mají důmyslně promyšlený charakter. Kladné postavy nejsou úplně dobré a záporné naopak naprosto špatné. Každý bojuje za svou pravdu a každá pravda má svou neochvějnou logiku. A přestože mě styl psaní Beth Revisové okamžitě polapil a nepustil, drobnou výhradu bych měla – možná jen v českém překladu - k neustálému používání slov „úža“, „chucpe“ a „xakru“, které mi drobátko kazilo radost ze čtení.

Tak či tak je duchaplná kniha Loď mezi hvězdami návyková. Už pár let se mi nestalo, že bych měla po dočtení knihy chuť si ji přečíst znovu. A proto mě potěšilo, že úspěch knihy povzbudil autorku k vytvoření trilogie. Druhý díl série u nás vyjde snad už na podzim a já hořím zvědavostí. Možná mi pokračování opět bude připomínat jinou slavnou sci-fi, možná taky ne. Nechám se překvapit.

Ukázka z knihy:

„Kde jsi byla?“
„V druhém patře.“ Harley čeká, že budu pokračovat. „Ty ženy tam…“
„Ach!“ Harley se usměje. „Zásobovačky. Čekaly na vyšetření.“
„Byly divné.“
„Ale ne, jsou normální.“ Z toho slova se zachvěju.
„Nejsou normální,“ vyhrknu. „Takhle se normální lidi nechovají. Lidé nejsou tupí králíci!“
Harley zavrtí hlavou. „To říkáš jen proto, že co tě rozmrazili, jsi na Oddělení. To my nejsme normální. Lidi mají takoví být: poslušní, klidní, ochotní spolupracovat. To my, kteří se nedokážeme soustředit, nechceme spolupracovat, nehodíme se na práci Zásobovačů nebo Posádky, nejsme normální. To my musíme brát léky, abychom se úplně nezbláznili.“
Hledím na něj. Nevím, co se děje, ale všechno je tu zvrácené. Normální lidé jsou „blázni“, kdežto ti, co ztratili schopnost rozumně uvažovat, jsou „normální“. A to Období… v paměti mi blýsknou Lutheho oči a musím polknout žluč.
„Copak tu lidé nic necítí?“ zeptám se konečně.
(Revisová, B.: Loď mezi hvězdami, CooBoo, 2012, s. 239.)

Knihu Loď mezi hvězdami vydalo nakladatelství CooBoo