Rafaelova škola podruhé

Recenze

Vytvořeno 10. 11. 2012 1:00

Autor: Jana Semelková

Netrpělivě očekávaný druhý díl série Rafaelova škola od Renaty Štulcové je tu. Tance nág už míří ke čtenářům. Marina Fialková, kterou jsme poznali v prvním části Vílí křídla, je o rok starší, už není víla s motýlími křídly, stala se nágou. Druhý ročník Rafaelovy školy totiž obdaření studenti prožívají v Hadím paláci krále Basilea v podobě hadů. Rozšiřují další schopnosti, které v nich dřímají, poznávají svět minerálů.

Vílí princezna Marina tedy už zná svou maminku, odpustila jí a sbližuje se s ostatními sourozenci. Ve druhém ročníku jí je blízká Meluzína. Ale stále nejblíže jsou si s bratrem Pukem. Marina potká novou velkou lásku. Jen maminka a kentaur Arthos, který umí číst ve hvězdách, vědí, že to stále není ten pravý, ten, který možná dokáže prolomit tajemnou kletbu.

Studentka sekundy už nevzhlíží obdivně ke krásnému Martinu Špačkovi, zahleděla se do jeho spolužáka – sportovce Plantefolia. Dělá vše pro to, aby si jí všiml, ale zdá se, že on žije jen florbalem. Marina se trápí.
Druhý ročník přinese Marině další zkušenost – poprvé se setkává s šikanou. Je zaskočená. Neví si rady, nechce žalovat a snaží se situaci řešit sama. Jenže pomluvy jsou příliš záludné! Tady už sama nic nezmůže. Je třeba, aby pomohli starší!

Aby událostí nebylo málo, musí Marina vyřešit ještě jednu záhadu: kdo naříká ve věži paláce hadího krále? Brzy pozná, že je to její sestra.

„Byli tak hluboko, v tak cizích místech, chodby byly tak hrubé a špinavé, že Marinu přepadal stísněný pocit. Ještě dvakrát zahnuli a teď to zaslechli.
Táhlý pláč z dáli. Stejný, jaký Marina slyšela ze své komnaty. S každým metrem, o který se přiblížili, pláč sílil, zřetelně slyšeli zoufalé‚ne‘a ‚proč‘ a potom slova v jazyce, jemuž nerozuměli.
Další zatáčka, zastavili. Dál se neodvažovali. A v šeru na konci chodby, v místech, kam již světlo z krystalu nedosáhlo, Marina zrakem nágy spatřila mříže. Za mřížemi stoupaly schody z rozpadajících se kamenů.
Marině přejížděl mráz z krku až po špici ocasu. Poznávala ten hlas snášející se schodištěm k mříži… a zachvátila ji hrůza…"
(Štulcová, R.: Rafaelova škola: Tance nág. Praha: Mladá fronta, 2012.)

Marina věří, že Meluzíně pomůže láska. Bohužel, vše je jinak. Opět přichází na přetřes ona krutá kletba – všemocná a všezničující! Kletba, která je pro všechny záhadou. Tajemná žena chce zničit Marinu s celou její rodinou a hodlá k tomu využít kohokoli, kdo je či bude po ruce.

„Arthosi, patříš mezi nejlepší astrology, kteří žili na Gaie. Hvězdy na tebe mluví v obrazech, a ty ty obrazy pro oči nevidíš. Nevidíš Lva. Toho, co se má do Mariny zamilovat. Marina ti důvěřuje. Do Martina a Plantefolieho je jen platonicky zahleděná. Ale tobě důvěřuje. Snad tebe bych mohla využít, skrz tebe bych ji mohla zničit…
(Štulcová, R.: Rafaelova škola: Tance nág. Praha: Mladá fronta, 2012.)

Kdo to může být? Renata Štulcová nám vždycky jen naznačí další špatný úmysl kohosi neznámého, ale víc nic. A tak jsme na tom úplně stejně jako Marinina maminka, vílí královna, a kentaur Arthos. Autorka pokračuje v přesném dávkování vypjatých situací, tajemna a fantasy prvků, které koření přesně odměřenými špetkami lásky. Její skvěle gradující příběh drží čtenáře v napětí, občas mu něco poodhalí, aby měl pocit, že už je na stopě, vzápětí tento dojem rozmlží novými informacemi. Velmi dobře vykresluje všechny postavy. Nikdo není černobílý, plochý, všichni hrdinové jsou plastičtí, životaschopní. Renata Štulcová má náctileté dobře načtené. Proto máme pocit, že Marina bydlí někde vedle nás, blízko, že ji dobře známe. Vílí princezna je jeden okamžik skvělá, druhý na zabití, jak čtrnáctiletí bývají. Období dospívání se prostě nevyhne ani literárním hrdinům, i oni musejí projít svou pubertou, tu jim neodpáře ani autor – nemůže!

Vše v příběhu vílí princezny Mariny, její maminky a sourozenců působí naprosto přirozeně. Přestože těmto zvláštním lidem – elementálům – rostou podivné znaky identifikace po těle, jsou nesmrtelní, umí se převtělovat, léčí kouzly a rozprávějí s Gaiou (Zemí), věříme, že to tak prostě je a že tito obdaření se usadili zrovna u nás na Berounsku.

Tance nág jsem přečetla naráz. Nešlo od nich odejít, nešlo opustit vílí princeznu a její blízké ani na okamžik. Teď budu netrpělivě čekat, co se stane Marině v tercii, kdy bude faunkou. Na okraj – tato metamorfóza se jí pranic nelíbí, vůbec nechce mít kozí nožky a rohy na čele. Což se nedivím ani trošku!

Knihu Rafaelova škola: Tance nág vydalo nakladatelství Mladá fronta