O ztraceném pradědečkovi a dalších věcech

Recenze

Vytvořeno 16. 11. 2012 1:00

Autor: Břetislav Orlík

Krásná knížka propojující svět malých dětí a seniorů vyšla poprvé v roce 2006 a nyní se nám dostává do rukou druhé vydání. Mezitím se příběh Honzíka a jeho pradědečka Edy čtenářsky etabloval a těžké téma v očích čtenářů nalezlo přeci jen své místo. Naše učitelka češtiny kdysi říkala, že dobrá knížka pro děti se pozná tak, že ji s chutí čtou i dospělí. Tento poznatek u Lentilky pro dědu Edu skutečně platí. Sama autorka totiž po prvním vydání uvedla, že si knihu oblíbila i řada již odrostlejších čtenářů.

Setkáváme se zde s rozvrstvenou rodinou, jejíž členové žijí společně v bytě a právě začínají odhalovat problémy provázející proces stárnutí nejstaršího člena, pradědečka Edy. Maminka pracuje jako překladatelka, ale je rovněž i hlavou domácnosti, takže se na ni každý den valí řada dalších povinností. Tatínek s dědečkem pracují společně v oboru stavebnictví. Honzík chodí do školky a odpoledne tráví doma, stejně jako pradědeček Eda. Maminka je má tady na starost a vše se zdá být docela v pořádku, až do té doby, než se začnou zřetelně projevovat důsledky Edova zapomínání. Ukáže se, jak se s tím rodina dokáže vyrovnat.

V reálném životě míváme často tendence před dětmi nepříjemné skutečnosti zatajit. Říct malému dítěti, že jeho babička nebo dědeček zemřeli nebo těžce onemocněli, se na první pohled jeví jako velmi necitlivé. Společnost se rozhodla děti chránit tím, že umírání tabuizovala. Osudy dětí, dospívajících, dospělých a starých se často rozcházejí. Ivona Březinová se tohoto tématu na doporučení svého kamaráda, lékaře Petra Žižkovského, úctyhodně chopila a její kniha v tomto nepříznivém trendu příjemně působí. Autorka za ni obdržela Čestné uznání Albatrosu, první místo v Ceně knihovníků, Nominaci na zlatou stuhu a čtvrté místo od dětí v anketě 20. nejčtenějších knih roku 2006. Kniha je určena všem malým i velkým čtenářům od 6 let.

Ukázka:

„Prosím tě, táto, kolik jsi těch piv vypil, že jsi ani nenašel cestu domů,“ domlouval pak dědovi Edovi jeho syn, děda Arnošt. „Takhle za bílého dne dělat rodině ostudu.“
„Honzík napjatě poslouchal. Tak vida, děda Eda dělá rodině taky ostudu. Totiž úplně stejně to minulý týden říkala maminka Honzíkovi, když se u obchodu s hračkami vztekal, že chce nové auto na dálkové ovládání. A přitom to nebylo ledajaké auto, ale sanitka. A sanitka
by v žádné rodině neměla chybět, o tom je Honzík přesvědčený.“

BŘEZINOVÁ, Ivona. Lentilka pro dědu Edu. Praha: Albatros, 2012, 11 s.

Knihu Lentilka pro dědu Edu vydalo nakladatelství Albatros