Co když se vás rozhodne zničit zlovolná duše?

Recenze

Vytvořeno 7. 2. 2013 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Co když jednoho dne začnete slyšet hlasy a ve snech míváte vidiny? Co když váš táta měl schizofrenii a spáchal sebevraždu? Jste prostě blázen, nebo existuje i jiné vysvětlení? A co když je to vysvětlení ještě šílenější než přijetí holého faktu, že jste blázen? Lenzi, hlavní hrdinka knihy Střípky duší, o tom ví své.

Lenzi slyší hlasy, ale snaží se je tlumit prášky. Její táta měl schizofrenii a spáchal sebevraždu. Lenzi teď zůstala s maminkou úplně sama. Nikdo jí nemůže pomoci – ani její přítel Zak. Bohužel se vše ještě zhorší. Lenzi už nepronásledují jen hlasy, ale i vidiny o náhrobních kamenech, mramorovém andělovi a chlapci s kovově šedýma očima. Pak na hřbitově potká Aldena, kluka ze svých snů, který jí prozradí, že ona je Mluvčí a on je po staletí její Strážce. Podle Aldena je Lenzi pro svět důležitá, protože Mluvčí dokážou komunikovat s bloudícími dušemi – pomoci jim či ochránit živé před duchy zlovolnými. A tak na Lenzi Rose čeká těžké rozhodnutí: Zak, nebo Alden, zbabělost, nebo odvaha, život, nebo smrt? A čas se krátí. Zlovolná duše chce Lenzi zničit.

Mary Lindseyová bydlí v Houstonu a vystudovala anglickou literaturu a herectví. Miluje psaní, protože jím může vyjadřovat svou lásku ke čtení a skládat poklonu fascinující flexibilitě lidské představivosti. Podle ní knihy činí z nemožného možné. Střípky duší není její prvotina, v zahraničí už má vydaných několik titulů, ale právě tuto knihu si vybralo nakladatelství CooBoo do svého edičního plánu. Není divu, jedná se o knihu velmi působivou.

Střípky duší jsou nadpřirozenou romancí o dívce, které se ze dne na den změní život. Krásná obálka, milostný trojúhelník, sdílení duší a trochu klišé. Tak by se dala v krátkosti kniha vystihnout. Po přelouskání prvních pár kapitol jsem se nemohla zbavit dojmu, že autorka mohla z tohoto žánru vytěžit víc a zápletka mi v určitých rysech až příliš připomínala Mediátora od Meg Cabotové. Chyběly mi i záživnější popisy prostředí a málo postav. Ale pak Střípky duší konečně rozjely své vlastní vyprávění a já se v knize ztratila. Nalezla jsem v ní vše, co má správná kniha mít - akci, romantiku, napětí, thriller i naplnění. Střípky duší jsou navíc velmi netradiční knihou, neboť hlavní hrdinka není démon, anděl, vlkodlak, čarodějka ani upírka. Je to prostě jen dívka, která je obdařena zvláštní schopností.

Nejsem zrovna fanynka knih s paranormálními prvky, ale autorkou popsaná reinkarnace a proces sdílení duší mě okouzlil. Popis, kdy duše vklouzává do těla, je velmi realistický a dramatický. A taky velmi bolestný. Něco takového bych zažít opravdu nechtěla. Mít v sobě duši někoho a možná, pokud by šlo o duši zlovolnou, nad sebou ztratit kontrolu a nakonec ztratit úplně sama sebe. Ne, děkuji. Proto se ani nedivím hlavní hrdince Lenzi, která zpočátku odmítá stát se Mluvčí. Vše navíc komplikoval fakt, že nevěděla, že už jí byla, ačkoliv by si to pamatovat měla. Ztratila paměť. Její Strážce však ne. A to mě na knize fascinovalo nejvíc – postupné odhalování minulosti nejvýkonnější Mluvčí v dějinách a jejího vztahu ke Strážci.

Dialogy jsou příjemné, ale podle mě si mohla autorka více pohrát s kompozicí knihy. Zápletka je dost jednoduchá a prostředí není vykresleno zrovna nejbarvitěji. Lenzi byla rovněž na můj vkus trochu přespříliš poblázněná hormony. Přesto jsem se dokázala do knihy začíst natolik, až jsem přestala vnímat realitu. Líbí se mi myšlenka Mluvčí, která pomáhá zbloudilým duším najít pokoje a brání zlovolným, aby ubližovaly živým. Mimoto Alden byl úžasný. Opravdu. Ve všech knihách musí takový pan Báječný být, ale Alden je pro mě jeden z těch nejbáječnějších. Přestože by Střípky duší potřebovaly literárně vybrousit, nemohu se dočkat pokračování.

Ukázka z knihy:

Prohlédla jsem si místnost, jestli se někde něco nehýbe. „Kdo je Smith?“
„Ty jsi jí neřekl o Smithovi?“ podivila se Maddi.
POMSTA BUDE MÁ, objevilo se na trámu.
Alden mě stiskl pevněji. „Ne, neřekl. Nechtěl jsem ji odstrašit. Tohle nemůže vyřešit.“
Věděl, že tu je, a nic mi neřekl? Dýchala jsem rychle a přerývaně. Rose by tohle nikdy neudělal. „Koukám, že ve mě věříš, Aldene.“
Naklonil se mi k uchu. „Musíš ho zahnat, Lenzi. Teď je na tebe moc silný. Pošli ho pryč.“
(LINDSEYOVÁ, Mary. Střípky duší. Překl. Andrea Vašíčková. Praha : CooBoo, 2012, s. 213.)

Knihu Střípky duší vydalo nakladatelství CooBoo