Není Johanka jako Johanka – ta od Ivony Březinové je z parku

Recenze

Vytvořeno 6. 3. 2013 11:33

Autor: Jana Semelková

Nová knížka Ivony Březinové – Johanka z parku – je o plnění slibů. Něco slíbit, to je jednoduché. Jen tak lehce řeknete, já to udělám. Jenže splnit takový slovní závazek, nemusí být zrovna snadné. A babička Hermína to má přesně tak! Kdysi něco slíbila, pak šel čas a ona pořád nesplnila to, co se zavázala učinit. Najednou se z babičky stala roztržitá dáma, která často utíkala z domu. Proto to Miloš, Leoš a Oldřiška nemají vůbec jednoduché. Stará paní už s nimi netráví svůj čas, ale mizí v parku s koupací čepicí na hlavě, ujíždí pryč na kolečkových bruslích, zkrátka se chová podivně!

Děti se rozhodnou, že musí záhadu rozlousknout. Začnou babičku sledovat a brzy odhalí, že se snaží ochránit rodinu od podivného prokletí a že jí má pomoct Johanka z parku. Kdo to asi je?

„Já se z vás asi zblázním,“ chytil se Miloš za hlavu.
„Neunáhluj se, Milošku!“ křikla z větví babička Hermína. „Oldinka to myslela dobře. Ale já mám na mysli úplně jinou Johanku.“
„Jo? A jakou?“
„Johanku z parku.“
„Ona… ona je teď někde poblíž?“ zeptal se Miloš s nadějí v hlase.
„Určitě,“ zakývala babička hlavou tak horlivě, až spadlo několik šišek. „Ona tu totiž bydlí.“
„Bydlí v parku?“ nadchl se Leoš. „To bych možná taky bral. A kde přesně bydlí?“
„No, to tak úplně nevím,“ přiznala babička. „Může být prakticky kdekoliv.“
(Březinová, I. Johanka z parku. Praha: Albatros, 2012. s. 34 - 35.)

Ukáže se, že záhadná kamarádka babičky Hermíny je veverka, která umí spoustu podivuhodných věcí – dorozumívá se telepaticky s lidmi, vyzná se ve fyzice, chemii i přírodních vědách a tak trochu čaruje. Johanka záhadu rozlouskne jako oříšek a babička s pomocí vnoučat konečně může splnit slib, který kdysi dala ve snu svému dědečkovi Mojmírovi.

„Přece jen jsme to dokázali,“ řekla spokojeně veverka Johanka z parku.
„To proto, že nás na to bylo víc. A taky díky tobě, Johanko,“ pohladila babička Hermína veverku. „Děkujeme ti.“
„Slíbila jsem ti pomoc, Hermíno, A sliby se mají plnit.“
(Březinová, I. Johanka z parku. Praha: Albatros, 2012. s. 86.)

Pátrání po příčině rodinného prokletí si malí čtenáři užijí. Určitě se jim bude líbit povedené trio sourozenců – dvanáctiletého Miloše, o rok mladšího Leoše a Oldřišky, která chodí do první třídy. Autorka opět vykreslila uvěřitelné postavy. Jsou to děti z masa a kostí. Stejně se jí vyvedla maminka, co ráda peče dobroty a ještě radši luští sudoku a křížovky, tatínek, dopravní policista, jenž usíná u seriálů, a odvážná babička Hermína. Dalším přínosem veselého příběhu jsou dialogy. Nikde nedrhnou a každá replika odpovídá věku své postavy. To, co se stalo Milošovi, Leošovi, Oldřišce a babičce Hermíně se může stát, s přimhouřenýma očima, každému z nás. Proč by nám nemohla s plněním závazku pomoct chytrá veverka z parku?

Knížku s bláznivým příběhem ilustrovala Markéta Vydrová. Obrázky vesele dokreslují povedené pátrání. Ale k podobě knihy přece jenom drobnou výtku mám. Podbarvení stran, které vypadají jako by byly omítnuté, ruší při čtení. Stránky vypadají působivě, to je pravda, ale písmenka se občas mezi šmouhami ztrácejí a nelehce se čtou. Možná méně „flíčků“ by usnadnilo čtení, i když je jasné, že by asi umírnění narušilo působivou grafickou podobu. Já jsem však přesvědčena, že knížky by se měly především číst…

Knihu Johanka z parku vydalo nakladatelství Albatros