Pohádky z říše podzemí

Recenze

Vytvořeno 14. 4. 2013 3:00

Autor: Jitka Libigerová

V podzemí existuje pozoruhodná říše obývaná jednookými tvorečky s velkou hlavou. Zdá se to být neuvěřitelné, ale opak je pravdou. Přesvědčí se o tom i Kryštof, který rád bádá. Knihu Kryštof a Očoun napsala Zuzana Pospíšilová. O ilustrace se postarala Jana Valentovičová. Vydalo ji nakladatelství Grada.

Hlavní hrdina knihy je Kryštof, který má zálibu v bádání. Zajímá se o vesmír, sbírá minerály nebo čte knihy o pravěku. Teď má však také období poznávání rostlin. Založil si svůj vlastní herbář.

Podle encyklopedie, kterou mu pořídila maminka, poznával druhy rostlin. Každou bylinu nebo kytičku nejprve opatrně vytrhnul i s kořínkem a pak ji několik dní sušil mezi novinovými listy. Ty zatížil hromadou knih, o které nebyla v jeho pokojíku nouze. Když byla kytička pěkně placatá, lepcí páskou ji přilepil na list tvrdého papíru, který označil číslem a názvem rostliny. Některé názvy si vyhledal dokonce latinsky.
(POSPÍŠILOVÁ, Z.: Kryštof a Očoun. Praha: Grada, 2013.)

Při jedné ze svých výprav narazí Kryštof na zajímavou rostlinu. Má tlustý stonek, veliké listy a na vrch má červené zvonečky. Ale neví si rady, co by to mohlo být za rostlinu. Dokonce ani v encyklopedii ji nenašel. Přistoupil k rostlině a lopatkou ji podebral, aby si ji vytáhl s kořenem. V tom okamžiku někde něco zašustilo. Okamžitě se podíval, ale nic neviděl. Pak si všiml, že mezitím, co se rozhlížel, se vypařila z čista jasna i ta zvláštní květina. Hledal ji všude kolem, ale nenašel ji.

Na druhý den se vydal na to samé místo, kde rostlinu našel, aby prozkoumal díru, co po ní zanechal. Z díry na něj mrklo veliké oko. Kryštof se vyděsil, ale neutekl. Zjistil, že tento podivný tvor se jmenuje Očoun a vidět ho může jenom v podzemí, kde záhadná neviditelná bytost žije. Kryštof se s Očounem ihned skamarádí a Očoun ho bere k nim do podzemí na návštěvu. Kryštof poté bere Očouna na oplátku k sobě domů i do školy. Jste zvědaví, jaká dobrodružství spolu kamarádi zažijí? Kniha vám prozradí více.

Kniha poukazuje na to, že chlapce nemusí bavit jenom hraní fotbalu, střílení z praku či běhání venku. Mohou mít zájmy mnohem intelektuálnější stejně jako Kryštof, kterému v srdci nechybí láska k přírodě. Má rád květiny, které i sbírá, ale studuje například i knihu s názvem Zvířata žijící v norách a doupatech, o čemž svědčí fakt, že i zvířata jsou mu blízká. Kryštof je chlapec, který se dobře učí, dokonce ho jeho spolužák nazývá šprtem, když se nechává dobrovolně vyvolat na básničku. Je to však hoch zvídavý, který rád odhaluje záhady. Co se svými přáteli a Očounem zažije, se nechte překvapit v knize, která je určena nejmenším čtenářům.

Malého modrého Očouna si opravdu oblíbily a zajímaly je i jeho nevšední vynálezy. „To je prima mít takového bezva kamaráda,“ začal Kryštof. „Takového kamaráda nemá nikdo na světě,“ přidala se Klárka. „Tak si dáme slib, že se z nás stanou přátelé na život a na smrt,“ dodal Ondra. „A jak se to dělá?“ nevěděl Očoun. „Musíme říct: Všichni si teď slibujeme, že se spolu vídat chceme, že si budem spolu hrát, navzájem si pomáhat,“ řekl Ondra. „Takhle si spojíme ruce a řekneme to všichni najednou a nahlas,“ dodal na vysvětlenou. Ondra, Klárka a Kryštof si stoupli do kroužku a chytili se za ruce. Očoun byl uprostřed mezi nimi. Poznali to podle jeho nožičky. Když pronesli svůj slib, přátelství bylo zpečetěno.
(POSPÍŠILOVÁ, Z.: Kryštof a Očoun. Praha: Grada, 2013.)

Knihu Kryštof a Očoun vydalo nakladatelství Grada