Dobrý svět podle Aleny Ježkové

Recenze

Vytvořeno 10. 4. 2013 3:00

Autor: Hana Moualla

Dobrý svět podle Aleny Ježkové je místem, kde voní kecánky, ručně štípané dříví a kakao. Je to svět Emy, Máry a Markétky, jejich rodičů, prababičky Matyldy a dědy Emila. Ilustrovala Darja Čančíková, v knize byly použity texty dětí z Cyrilometodějské církevní základní školy v Brně (rukou přepsala Lia Horváthová). Toužíte po životě v klidném světě? Máte problém se všude se valícími dystopiemi? Pak jste u správné recenze a správné knížky. Komu je tento text určen?

Primárně předškolákům a jejich rodičům (a prarodičům). Jen ti totiž znají cenu klidného dětství, kdy není důležité, co děláme, ale že to děláme s láskou. Kniha je napsána citlivě, doplněna řadou zajímavých (jakoby dětských) ilustrací, dětským texty (z nichž mne zaujal třeba „Čím budu“), rozmluvami psa Dárka a krátkými texty navozujícími jednotlivá roční období. S rodinou malé Markétky totiž trávíme jeden celý rok. Děj končí tehdy, když maminka dětem sděluje, že budou mít malého sourozence, a tím se uzavírá příběh modrého kabátku…

„Knížka o malých věcech, které prožíváme každý den, tvoří dohromady dobrý svět, v jakém bychom chtěli všichni žít.“ (z obálky)

Dobrý svět je veselé místo, proto je veselá i grafika, která mi připomíná synovy výtvory z hodin informační výchovy, kdy se malí neposedové dostávají k práci s aplikací Malování. Jen vzory tančí způsobně mazurku, ne čardáš, jako to vídám na rožcích papírů čouhajících z batůžku. Text je jednoduchý, apeluje na dobro, laskavost, poklidné žití v kruhu rodiny. Etické otázky jsou pojaty úměrně věku čtenářů. Ale neříkám, že to nemůže mít dopad i na dospělé, protože právě ti dětem tuto knihu nejpravděpodobněji budou číst.

Márův modrý kůň je pak ukázkou toho, jak se v našem prostředí zachází s fantazií. Dětem jsou vnucovány šablony a pracovní trh se později diví, kam zmizela individuální přizpůsobivost. Umění vyjít s tím, kdo jsem, co umím a kam mne osud postaví. Naštěstí řada z nás má štěstí na hodné Verunky, které si „chybný“ obrázek chtějí (stejně jako ta z knižní předlohy) pověsit doma.

„Na konci hodiny prochází paní učitelka mezi lavicemi a vybírá nejkrásnější výkresy na nástěnku. Můj modrý kůň mezi nimi není. Je mi to líto.“

„O přestávce koušu do chleba a koukám se z okna. Dívám se za poslední domky v Bílé Lhotě, až za rybník a kravín. Tam se táhnou fialové lesy s ostrými černými špičkami, píchají do narůžovělé a šedé oblohy. Zajímalo by mě, jak by to strejda namaloval. Skvrna temné zelené a jasně růžová, šmouhy bílých mraků, modrá mlha v dálce.“ (str. 27-28)

Umím si přestavit, že tento text může být použit v rámci předmětu Člověk a jeho svět (kdyby jen pro navození atmosféry). Učitelé či učitelky by se neměli bát s dětmi pracovat jinak i ve školách s klasickou výukou. Svět může být dobrý, když dětem ukážeme, jak ho vidět, jak v něm žít. To má být nejvyšší priorita školských vzdělávacích programů. Etiku totiž nelze vyučovat, ta se musí přenášet, postupně odkrývat. Je dobré, když děti mají svoje prababičky Matyldy, o které pečují s láskou a úctou.

Knihu Dobrý svět vydalo nakladatelství Albatros