Pandemonium: může život pokračovat i bez lásky?

Recenze

Vytvořeno 28. 5. 2013 3:00

Autor: Zuzana Tomášková

 V prvním díle nás americká autorka Lauren Oliver zavedla do dystopické společnosti ve městě Portland. V tomto světě je láska choroba, která musí být zničena. A ploty s vysokým napětím pevně obepínají město. Vláda před obyvateli tají existenci Nežádoucích, ti už jsou podle jejich zpráv dávno mrtví. Jenže oni žijí, žijí v Divočině. Nebo lépe řečeno přežívají. Leně se podařilo překonat hranice a uprchnout, ale za jakou cenu? Alex se za ni obětoval. Tak skončil první díl Delirium a začíná díl druhý Pandemonium.

Lauren Oliver pochází ze spisovatelské rodiny, a tak jí bylo prostředí příběhů blízké už od dětství. Miluje literaturu, věnovala se však i baletu, malbě, divadlu či kuchtění. Vystudovala filosofii a anglickou literaturu na Chicagské univerzitě, později pracovala jako asistentka redaktora v nakladatelství v New Yorku. Dnes se věnuje psaní na plný úvazek. Její prvotina nese název Chvíle před koncem a byla přeložena do 22 jazyků po celém světě. Nyní se čtenářům představuje dystopickou trilogií Delirium o světě bez lásky.

Pandemonium nezačíná zrovna šťastně. Lena se ocitla sama v Divočině, zraněná. Naštěstí ji vysílenou nalezne v lese skupina Nežádoucích a jejich velitelka Raven ji zachrání život, ale Lena musí sama v sobě nalézt odhodlání žít dál. I bez Alexe. Bez své rodiny. Beze všeho. Život v Divočině je drsný, nemilosrdný. Není tu dostatek jídla, není tu dostatek ničeho. A všechny pronásleduje plíživý děs z toho, že by je mohli regulátoři odhalit a zlikvidovat. I tak v mysli nežádoucích vzkvétá plán, jak tyranii života bez lásky svrhnout. Může jim nějak pomoci infiltrace ABADu (Amerika bez Amor Deliria) a syn jednoho z nejvíce postavených Julian? A co na to Lena? Ta musí nechat svou minulost za zády.

Lauren Oliver knihu rozdělila do dvou části – TEĎ a TEHDY, které se střídají, díky čemuž nabývá příběh na intenzitě. Těžko se pak Pandemonium odkládá i přesto, že je občas snadné odhadnout pokračování příběhu. V kapitolách TEHDY popisuje Lena úskalí života v Divočině, v TEĎ se naopak ocitá v New Yorku, kde plní úkol, přičemž se seznámí s Julianem synem zakladatele organizace ABAD. Jenže nástrahy číhají všude. A Lena se s Julianem ocitají ve velkém nebezpečí.

Hlavní hrdinka Lena se během obou dílu nenávratně změnila. Z křehké, nesmělé, obyčejné dívky se stala sebevědomá Amazonka, která bojuje, v co věří. Bohužel se musela s Alexem rozloučit, i možná to ji posílilo. A pak je tu Julian. Hoch, kterého si nechcete oblíbit, ale musíte, i přesto že ho neustále porovnáváte s Alexem. Ovšem je to trochu klišé z knih pro dospívající, že v každém díle musí být ten pan (skoro) Dokonalý. Na druhou stranu Lauren Oliver zbourala mýtus, že zachráncem musí být vždy muž, ne dívka. Každý v Pandemoniu má svůj příběh, a i Julian ho má. A je opravdu jímavý. Každopádně Lena musela zapomenout na svůj předchozí život, a tak zmínek o postavách z Portlandu je v Pandemoniu jen hrstka.

V knize sviští stránky nebezpečnou rychlostí, i přesto že si autorka zachovala styl psaní z předchozího dílu. Přímých řečí poskrovnu, zato metafor a popisů přehršel. Na konci mi však spadla brada a jsem zvědavá, na poslední díl Requiem. I když čtenář tuší, i když si přečte anotaci, i tak ho autorka závěrem překvapí. A pokud mám srovnat oba díly, druhý je rozhodně zajímavější, akčnější. Není to jen sen lásky a blouznění zamilovaných, je to silný příběh. Příběh ožívající přímo před očima. A samozřejmě příběh, který končí v tom nejzajímavějším.

Ukázka z knihy:
Raven zůstane se mnou, ale nenabídne mi pomoc a já ji ani nežádám. Se založenými pažemi mě nevzrušeně pozoruje, jak se pomalu, trýznivě plahočím lesem.
Konečný součet: dvě hodiny, tři puchýře na dlaních, jeden z nich velikosti třešně. Paže se mi třesou tak silně, že je sotva zvednu k obličeji, když ze sebe chci smýt pot. V jedné dlani mám zarudlou ránu v místě, kde mi kůži rozedřela kovová rukojeť kbelíku.
U večeře mi Tack naloží největší porci rýže a fazolí, a ačkoliv kvůli puchýřům sotva udržím vidličku a Veverčák rýži omylem spálil, takže je zespod hnědá a křupavá, mám dojem, že je to to nejlepší jídlo, jaké jsem od příchodu do Divočiny jedla.
Po večeři jsem tak unavená, že usnu, aniž bych se svlékla, v momentě, kdy se moje hlava dotkne polštáře, takže ani nestihnu ve svých modlitbách požádat Boha, abych se už neprobudila.
Teprve následujícího rána si uvědomím, co je za den: 26. Září.
Hana včera podstoupila léčbu.
Hana je pryč.
Neplakala jsem od chvíle, kdy zemřel Alex.
(OLIVER, Lauren. Pandemonium. Praha: CooBoo, 2013, s. 63)

Knihu Pandemonium vydalo nakladatelství CooBoo