Pod neustálým dohledem

Recenze

Vytvořeno 17. 7. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Nedávno vyšlo druhé vydání sci-fi knihy EREBOS – Hra, která zabíjí!. Nejen, že se změnila titulní strana – teď se svým způsobem k počítačovému prostředí hodí mnohem lépe – ale také název. Pyšní se titulkem EREBOS – Počítačová hra, která tě sleduje… Jsem si skoro jistá, že nejeden čtenář podlehne dojmu, že jde o další díl.

Hrdinou se – takřka proti své vůli – stane Nick. Po škole koluje jakési DVD s tajemným obsahem a všichni, kdo už ho získali, se najednou chovají jinak. Divně. Nechodí do školy, předstírají nemoc, a když už se objeví ve společnosti, jsou nevyspalí a na otázky týkající se obsahu disku odpovídají vyhýbavě, pokud vůbec. Po čase se DVD dostane i k Nikovi, který EREBOSU okamžitě propadne. V prostředí on-line hry se z něj stává Sírius a od počítače se skoro nemůže odpoutat.

V tu chvíli se děj z reálného Londýna přenáší do herního prostředí, kde je možné zažít neuvěřitelné dobrodružství. A co víc, hra se projevuje i ve skutečném životě, když hráči musejí plnit různé úkoly. Nejen hlavním postavám, ale také čtenářům z toho běhá mráz po zádech. Vždyť hra o nich ví dokonale vše a vypadá to, že jim dokonce dokáže číst myšlenky. I přesto všechno působí hra nevinně, později jsou však některé úkoly na hranici zákona a splní je jen ti nejodvážnější. Zrádců EREBOSU stále přibývá a musí být potrestáni. Ale kdo potom v poslední bitvě porazí záhadného Ortolana?

Kromě Nicka (alias Síria) se v ději vyskytují další – ať už reálné, či herní – postavy. Některé z nich (především Emily a Jamie) jsou odpůrci této děsivé hry, přesto se pro dobro okolí uvolí a zapojí se, aby zjistili, o co vlastně tvůrci šlo. Vznikají tak dvě různé skupiny, které proti sobě bojují. Potyčky se čím dál častěji odehrávají v reálném světě a nezřídka při nich jde o život.

Děj se plynule přelévá mezi realitou a on-line světem, ale přesto si jsou některá místa podobná více, než aby to mohla být náhoda. Cestování po skutečném Londýně připomíná některá místa ve hře a podobné dojmy postupně přibývají. Proč? Není však možné ani zapomenout na skutečná místa, která se v ději vyskytují mnohem častěji než všechna ostatní. Patří mezi ně hlavně škola, kterou Nick navštěvuje, a jeho pokojíček, k nimž se až skoro na konci přidá „kutloch“ mladíka zkoumajícího EREBOS.

Na jednu stranu není od věci si knihu po čase přečíst ještě jednou. Člověk tak lépe pochopí některé detaily, najde nové souvislosti a víc se pobaví. Ani druhé vydání není špatný nápad, ale měnit název knihy je poněkud zbytečné. Čtenáře to jenom bezdůvodně mate. Jde o obyčejnou nedomyšlenost, nebo to má veřejnost brát jako šikovný obchodní tah ze strany nakladatele? Obojí má stejnou šanci na úspěch, takže závisí jen a pouze na shovívavosti čtenáře, jak se na to nakonec bude dívat.

Ukázka z knihy:

„Dost hloupý vtip,“ řekl Nick. „Tušíš, kdo to byl?“
„Ne. Mám pocit, že na téhle scéně se líp vyznáš ty.“
Nenechá se Jamieho podpásovkami vyprovokovat. „Písmo mi známé nepřijde, ani nemůžu říct, jestli je to od holky, nebo…“
„Je to výhružka, chápeš to?“ přerušil ho Jamie. „Výhružka smrtí a navíc i dost jednoznačná. Nemám se vměšovat a strkat nos do té hry, jinak…“ Přejel si rukou přes hrdlo.
(POZNANSKI, Ursula: EREBOS – Počítačová hra, která tě sleduje… Praha: Fragment, 2013. s. 151.)

Knihu EREBOS – Počítačová hra, která tě sleduje… vydalo nakladatelství Fragment