Miluji. Miluješ. Milujeme. A co když vám to zakážou?

Recenze

Vytvořeno 14. 8. 2013 3:00

Autor: Zuzana Tomášková

Už potřetí a naposled se v knize Rekviem setkáváme s hrdinkou Lenou. Dívkou, která opustila všechny a vše, aby mohla milovat. Lena dokázala přežít v nehostinné Divočině a také se statečně zapojila do odboje, který chce svrhnout vládu bez lásky. Nevyléčení v New Yorku uspěli a Vyléčení se za jejich rebelii mstí. Jak dopadne příběh o lásce ve světě bez lásky z myšlenek, představ a umu spisovatelky Lauren Oliver?

Lauren Oliver pochází ze spisovatelské rodiny, a tak jí bylo prostředí příběhů blízké už od dětství. Miluje literaturu, věnovala se však i baletu, malbě, divadlu či kuchtění. Vystudovala filosofii a anglickou literaturu na Chicagské univerzitě, později pracovala jako asistentka redaktora v nakladatelství v New Yorku. Dnes se věnuje psaní na plný úvazek. Její prvotina nese název Chvíle před koncem a byla přeložena do 22 jazyků po celém světě. Nyní se čtenářům představuje dystopickou trilogií Delirium-Pandemonium-Rekviem o světě bez lásky.

Lena se ocitla v samém srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Jenže Divočina už není pro Nevyléčené bezpečná. Vláda se rozhodla s rebely nadobro skoncovat. K tomu Lena bojuje se svými city, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila. Alex a Julian teď stojí proti sobě, pro Lenu je snadné si vybrat. Ale jenom z počátku.

Lenin citový zmatek se odehrává na pozadí změn ve společnosti. Regulátoři se vydávají do Divočiny, aby je zlikvidovali. Zničené tábory, vypálené úkryty nejsou ničím neobvyklým. Lenina skupina Nevyléčených se bojí o svůj život a jejich touha po nastolení svobody tryská z každého póru jejich bytosti. Neplatí to však u všech. Na druhé straně zdí však život není zcela klidný. Pod povrchem zdánlivého klidu bublá strach. Starosta Portlandu zemřel a jeho syn se chystá radikálně skoncovat s rebely mimo město i ve městě. A to vše po boku jeho nádherné ozdoby, budoucí manželky, kterou je Hana, Leniny někdejší nejlepší kamarádka.

Hana a Lena. Dívky, které byli nejlepšími kamarádkami, ale nakonec je rozdělila jejich volba. A toho Lauren Oliver využila. Prostřednictvím Leny a Hany, které se při vyprávění střídají, autorka přirozeně zachycuje svět vyhnanců s láskou a svět privilegovaných bez lásky. Kdo je šťastnější? Obě jsou tak rozdílné. Z bojácné Leny se stala rozhodná dívka, která ví, co chce a jde si zatím. Hana je naopak rozmazlované dítě, kterému vždy patřil celý svět. A přestože je Hana po léčbě, sžírají ji pochybnosti. Rezignuje? Bude bojovat? A co když je tu ještě něco, co ji tíží?

Poslední díl Rekviem hodnotím subjektivně jako jazykově a stylisticky slabší, než byly předchozí dva díly. Postavy jsou trochu plošší, a popisy trochu méně barvité.  I tak ale stránky v knize sviští nebezpečnou rychlostí. Je snadné ponořit se do jiného světa a ztotožnit se s hrdinkou Lenou, která konečně ví, co chce. A co je za to ochotná zaplatit. A také je v knize mnohem více akce.

Trilogie Delirium rozhodně patří ke knižním příběhům, které si oblíbí každý fanoušek dystopických příběhů. V knize Rekviem se už Lena tolik nevyvíjí, spíš se do popředí dostává i její citově zmatenější a zranitelnější já. Koneckonců je mladá a žila ve světě bez lásky. A ještě před časem byla velkou zastánkyní této filozofie. Do popředí se dostávají i jiné postavy. Třebaže je to překvapující, Julianovi je věnován velký prostor, ačkoliv jsem ho pokládala spíše za náhradu Alexe. Není to ale na škodu, třebaže Alexe považuji za zajímavější osobnost.

Lauren Oliverová se řadí mezi mé oblíbené autorky knih pro young adults. I konec této knihy stejně jako Chvíle před koncem překvapil a má podivuhodný metaforický přesah. Lauren Oliver má zkrátka co říct, i když je to zabalené do „nevinných“ příběhů pro teenagery. Nejprve mě trochu zklamal otevřený konec, ale nakonec jsem si řekla, že je to jen dobře. Sama můžu hrdince Leně dát život, který ji přeji a který i ona sama chce. Plný svobody a lásky.

Ukázka z knihy:
„Nic, já jen - “ Než se stihnu otočit, Alex je pryč a já jsem si jistá, že se mi to jen zdálo. Určitě to byl jen přelud. Alex je mrtvý. Zabili ho, když se snažil překročit hranici, nikdy se mu nepodařilo uprchnout do Divočiny. Ztěžka polknu. „Měla jsem dojem, že něco vidím.“
„Neboj se, Hano,“ uklidňuje mě matka. „Tady v autě jsme v bezpečí.“ Přesto se však nakloní k Tonymu: „Nemůžete jet trochu rychleji,“
Pomyslím na novou hraniční zeď, osvícenou otáčejícím se reflektorem, potřísněnou rudou krví.
Co když jich bude víc? Co když si jdou pro nás?
V duchu vidím Lenu, v pohybu, jak se plíží ulicemi, krčí se ve stínech. V ruce svírá nůž. Moje plíce jako by mi na chvíli vypověděly službu.
Ne. Lena neví, že to jsem já ji a Alexe nahlásila. Nikdo to neví.
Navíc je určitě mrtvá.
A i kdyby nebyla – i kdyby nějakým zázrakem přežila svůj útek a celou tu dobu živořila v Divočině – nikdy aby se nepřipojila k odboji. Násilí i pomstychtivost jí byly cizí. Lena skoro omdlívala, když se řízla prstem o papír, a nikdy by ani nelhala učitelům o tom, proč přišla pozdě. Neměla na to žaludek.
Nebo ano?
(OLIVER. Lauren. Rekviem. Překl. Romana Bičíková. Praha: CooBoo, 2013, s. 261)

Knihu Rekviem vydalo nakladatelství CooBoo