Dost už bylo upírů, vítejte v hodině vlků

Recenze

Vytvořeno 30. 8. 2013 3:00

Autor: Jana Hažlinská

Taky už máte dost těch ság, v nichž místo smrtelné hrůzy vyvolávají upíři v lidech lásku a tělesné vzrušení a mladé slečny se předhánějí v tom, která se nechá kousnout první? Tak v tom případě určitě oceníte změnu, kterou na pulty knihkupectví přináší série Vlčí pramen autorského dua Nancy Holder a Debbie Viguié. Rozdíl tu tkví nejen v tom, že místo upírů se budete zamilovávat do vlkodlaků, ale také v tom, že křehká mladá hlavní hrdinka se nezmítá láskou mezi dvěma „monstry“, nýbrž je sama jedním a zmítá se mezi city ke svému soukmenovci a člověku.

V prvním díle s názvem Vlčí Pramen: Proměna jsme se seznámili s hrdinkou Katelyn McBrideovou, která se po smrti rodičů stěhuje ze slunného L. A. k dědečkovi do chaty uprostřed lesů v horách poblíž malého městečka Wolf Springs, kde se děje spousta divných věcí. Kat si zde nachází přátele, ale velmi brzy je pokousána vlkem a začínají se dít divné věci.

V úvodu druhého dílu, který nese podnázev Zákon smečky, už Kat s určitostí ví, že se stala vlkodlakem. Ví o tom i místní smečka vlkodlaků, do níž se má mladá studentka, která sní o tom, že se stane artistkou v Cirque du Soleil, začlenit. To ovšem pro bezstarostné, emancipované děvče zvyklé na život v Los Angeles není zrovna snadné, zvlášť když stojí na nejnižším stupni hierarchie smečky, a ještě si u toho musí ujasnit, zda dá přednost fyzické přitažlivosti, jež cítí k Justinovi, vlkodlakovi pomáhajícímu jí se začleněním do smečky, nebo citům k Trickovi, člověku, kterého ale může vážně ohrozit. No, a aby toho na ní nebylo málo, začnou se kolem množit nezvěstní a mrtví, včetně učitele dějepisu a její nejlepší kamarádky, kterou vypověděla smečka za to, že zatajila Katinu přeměnu.

Název knihy čtenáři slibuje příjemné fantasy s ne tak obvyklými hrdiny. Mezi všemi těmi upíry lákají vlkodlaci na příjemnou změnu. Jakmile se podíváte na obálku, oceníte příjemně temnou atmosféru, kterou ve vás vyvolá, a stále ještě knihu nebudete podezírat z nějaké nepřístojnosti. Avšak ve chvíli, kdy si na zadní straně přečtete obsah, čeká vás překvapení – prvky fantasy kniha sice obsahuje, ale do žánru se hodí asi tak, jako již v úvodu zmíněné upírské ságy. A právě proto jsem velmi ocenila, že nakladatelství Alpress, které v České republice knihu vydává, ji zařadilo do sekce čtení pro dívky, kam podle mě skutečně patří.

A když jsme si teď ujasnili žánrovou příslušnost (či spíše nepříslušnost), pojďme se podívat, jak se autorské duo, které je za hranicemi mimochodem známé pro psaní fantasy, s příběhem popralo. Oblasti, kde nebudu mít žádné výrazné výtky, jsou určitě vyprávěcí styl, jenž je rozhodně adekvátní příběhu a faktu, že vyprávění se soustředí hlavně na prožitky a pocity šestnáctileté slečny, a zvládnutí postav. Sice se mi nelíbilo, jak někdy postavy reagují, a říkala jsem si, že takhle by logicky uvažující člověk určitě nejednal, jenže musíme si uvědomit, že hlavním hrdinům je tu kolem šestnácti let, takže mají nárok chovat se nerozumně.

To, co mě ale zklamalo, byl příběh samotný, či spíše jeho (a dovolím si ten výraz použít) natahování. Už v prvním díle autorky začaly před hrdinku pokládat záhady a otázky. Ty nikam nezmizely ani v díle druhém, ba naopak se ještě o něco víc zašmodrchaly. A přestože se Kat po celou dobu tváří, jak urputně pracuje na hledání odpovědí, čtenář si uvědomí, že po celou dobu vlastně nic nedělá a nikam se neposunula. Většina knihy se točí kolem vnitřních prožitků hrdinky a toho, jak si otázky neustále omílá, ale ani se nepřiblíží k odpovědi. A tak čtenář s napětím čte a čte a čte a čeká na nějaké to rozuzlení, a pak si náhle uvědomí, že zbývá do konce jen několik stránek a my stále nejsme ani o krok blíž k řešení byť jen jedné jediné záhady. Tak snad v dalším díle už to přijde.

Jak tedy zní konečný verdikt? Začnu minusovými body. Ty uděluji autorkám za zbytečné natahování příběhu a vydavateli za to, že bylo v knize přehršel gramatických chyb. I přes to však knihu hodnotím veskrze kladně. Když čtenář překoná pomalý rozjezd a zvládne se začíst, dál už se čte příjemně a dokonce s napětím. Jen nesmíte čekat temné vlkodlačí fantasy, jedná se skutečně o dívčí čtení. A kdo ví, třeba romány, kde se místo zlaté mládeže probíhají pubertální vlkodlaci, přitáhnou dívky k fantasy žánru. A to je přeci dobrá věc.

Knihu Vlčí pramen - Zákon smečky vydalo nakladatelství Alpress