V kůži vlkodlaka

Recenze

Vytvořeno 28. 9. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Poměrně nedávno ve Fragmentu vyšly dvě knihy – Deníky upíra od Tima Collinse. Série Deník úúúplně obyčejného upíra se tím pomyslně uzavřela, ale v žádném případě nešlo o poslední setkání s tímto britským autorem. Letos mu totiž ve stejném nakladatelství vyšla kniha Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka – Vytí na měsíc a jiné trapasy.

Luke Thorpe je obyčejný patnáctiletý kluk. Premiant třídy, který se  připravuje na závěrečné zkoušky, a jeho jedinou noční můrou je, že bude mít výsledky horší než za jedna. Během příprav se však začne chovat divně: má neodolatelnou chuť na syrové maso, z ničeho nic mu začne růst hustá srst, a dokonce začne mít rád sport. Všechno svádí na stres ze zkoušek, nic jiného to přece být nemůže. Ale sotva se seznámí s podivným Ryanem, zjišťuje, že to není jen tak – stává se z něj vlkodlak a musí se naučit držet svoje vlčí choutky na uzdě. Netrvá dlouho a Luke zjišťuje, že existují upíři, proti kterým by měl jako vlkodlak začít bojovat…

Tolik alespoň z pomyslné první části knihy. Později se tempo vyprávění zrychlí a Luke se postupně seznámí s dalšími vlkodlaky, mezi kterými je také Chloe. Kdo četl Deník úúúplně obyčejného upíra, ví, že jde o přítelkyni upíra Nigela. V pozdějším ději se musí Luke seznámit i s ním. Nevěří, že by se dokázal s upírem (kterého má mimochodem zahubit) spřátelit. Musí se však překonat, aby zabránil tomu nejhoršímu – katastrofické válce v nadpřirozeném světě. To rozhodně není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát a zbytek smečky se proti tomu bouří. Co teď? Když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém a ústřední trojice (Nigel, Chloe, Luke) se neváhá čas od času pohybovat na hranici zákona.

Děj se postupně přesouvá. Začíná ve škole a v Lukově domě, ale poměrně brzy získává vedoucí postavění Ryanova vila u lesa – Měsíční síň, kde se během úplňku scházejí vlkodlaci z okolí. Samotná bitva se odehrává na ostrově Hirta, který je momentálně obýván komunitou upírů, ale podle jistých starobylých zpráv má údajně patřit vlkodlačí smečce…

Text se občas zdá poněkud nelogický a mnohem složitější než v porovnání s Deníkem úúúplně obyčejného upíra, ale po chvíli se čtenář vžije do role mladého vlkodlaka. Jednou se mění do vlčí podoby, pak se z něj zase stává člověk, takže v kombinaci s dalšími událostmi vzniká těžko pochopitelný kolotoč. Dokonce ani v samotném závěru není úplně jasné, jak všechny události dopadly, a člověk si to musí nechat pořádně projít hlavou.

Ukázka z knihy:

Myslím, že se se mnou něco děje. Nejspíš mě posedl ďábel. Já věděl, že si nemám z iTunes stahovat tolik metalu. Dělal jsem to kvůli Peteovi, který tvrdil, že metal je bezva. Takhle to dopadá, když se necháte do něčeho uvrtat svým okolím. Hned teď zase všechno vymažu.
(COLLINS, Tim. Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka – Vytí na měsíc a další trapasy. Praha: Fragment, 2013. s. 12.)

Knihu Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka – Vytí na měsíc a další trapasy vydalo nakladatelství Fragment