Rozdělená srdce

Recenze

Vytvořeno 26. 9. 2013 3:00

Autor: Zuzana Tomášková

Příběh o kradení snů. O zlovolných bytostech, které čerpají sílu z krásných obrazů v našich snech, z našich pocitů. Příběh o hledání svého pravého já. I příběh o lásce. To je kniha Rozdělená srdce od německé spisovatelky Bettiny Belitz. Při čtení je však člověku trochu smutno, ani ne tak z tématu, jako z jeho zpracování.

Po přestěhování je sedmnáctiletá Elisabeth naštvaná snad na celý svět – přišla o všechny kamarády, na venkově není moc příležitostí k zábavě, a navíc rodičům to všechno naprosto vyhovuje. Všechno změní setkání s Colinem. Proč ji tento kluk od začátku neuvěřitelně přitahuje, to nedokáže vysvětlit. Chová se divně, odtažitě a dává Elisabeth jednu hádanku za druhou. Jaké je jeho tajemství? Co skrývá? Svým pátráním odhalí Elisabeth pravdu – její rodině, Colinovi i jí hrozí velké nebezpečí.

Bettina Belitz je německá autorka, která se do magického světa literatury zamilovala už jako malá. Samotné čtení ji už ale nebavilo, a tak začala vymýšlet vlastní příběhy. Pracovala jako novinářka, ale nakonec se začala plně věnovat tvůrčímu psaní. Žije na vesnici a jako inspiraci pro další romány využívá okolní přírodu.

Co říct? Rozdělené srdce. Okouzlující obálka. V příběhu změna prostředí. Odvážná, trochu namyšlená a zároveň nejistá hlavní hrdinka. A on? Okouzlující odtažitý princ na statném koni, který se hlavní hrdince vyhýbá jako alergik na slunce dennímu světlu. A má k tomu zatraceně dobrý důvod.

Dlouho jsem přečtení knihy Rozdělená srdce odkládala. Přečetla jsem si několik recenzí, nebyly zrovna pochvalné. A já jim bohužel musím dát za pravdu. Chytré, originální téma, ale po stránce řemeslné tragické. Dlouhé věty. Nudné popisy. Všude samý balast. Autorka knihu docela pokazila. A po prolétnutí očima poslední stránky jsem si řekla: ano. Dočetla jsem ji do konce. Dejte mi za to medaili za statečnost. A přitom stačilo tak málo! Kdyby byla kniha Rozdělená srdce o polovinu kratší, mohla by být možná i velmi dobrá. Tedy pokud by její hlavní hrdinka, ač je v knize deklarována jako inteligentní jedničkářka, nebyla občas silně neduchaplná.

Hlavní hrdinka skoro nejí, omdlívá, neustále je unavená a chce se jí spát. A já se celou dobu ptala: proč? Je to její vlastnost, nebo ne? A přitom to bylo hrozně otravné. Kdyby na začátku hrdinka naznačila, že se jí to nikdy předtím nestalo, možná by to bylo napínavější, ale takhle jsem netušila, zda je taková omdlévající květinka už odjakživa, nebo se u ní únava projevila až po přestěhování.

Také mi vadilo, že si autorka zjevně myslí, že pokud nakousne nějaké téma a dá mezi ně deset stránek rozvláčných popisů, že to snad přijde čtenáři zajímavé. Nikoliv. Je to dosti skličující a občas i iritující.

Hlavní hrdinka Elisabeth se snaží neustále zapadnout, i proto odmítá své vlastní já. V Kolíně se kvůli tomu stala třídní barbínou, duchaprázdnou a nudnou. Byla šťastná? Nejspíš ne. V divoké přírodě se vrací sama k sobě, a to je na knize zajímavé. Její jádro je hodné, citlivé a laskavé, ale příliš nezralé a zranitelné. Takže shrnuto: nesnesitelná hlavní hrdinka? Ne. Otravná? Možná. Hledající a nacházející sama sebe? Určitě.

Mezi plus patří strhující příroda, příznačná pro prostředí rozpolcených romantických hrdinů. Močály i hluboké ševelící lesy, voňavý mech i lesní tůně, svěží vzduch vonící po jehličí i prudké bouře. Jako kdyby se vám před očima odvíjel film, do kterého toužíte patřit. Tráva, na které chcete spočinout a nechat se jí obejmout.

Zajímavý je vztah Elisabeth a Colina. Colin ji neustále odhání pryč a nechce být v její blízkosti. A ono jí nějak nedochází proč, i když čtenář už od první chvíle tuší, jak se věci mají. Ano, ano. Odhání ji pryč, protože se bojí být s ní šťastný. Ale proč se bojí? I k tomu má jeden nepříjemný důvod, který může ohrozit jejich životy.

Často jsem se ale pozastavovala nad tím, že hlavní hrdince nepřipadá zvláštní Colinova schopnost číst jí myšlenky. A také se mi nelíbí, že se autorka přes knihu vysmívá Stmívání, i když její hrdinové jsou velmi podobní. Jen zde je oproti Belle Swanové ze zmiňované ságy hlavní hrdinka velmi nedospělá a protivná. Sám Colin je ale nevšední postava, velmi charismatická. Bohužel jí není věnováno více prostoru.

Dalším plusem je Elisabethin tatínek. Jeho příběh. Jeho statečnost. Celou dobu jsem ho tiše obdivovala. On je skutečně silná osobnost. Dokázal to zlé proměnit v dobré. Po zkušenosti s démonem, který krade sny a navždy ho poznamenal, se stal prvotřídním psychiatrem. A snaží se najít i jiný důvod, proč mohou pacienti trpět psychickými poruchami. Jeho vysvětlení bylo velmi vyjímečné, tajuplné, trochu smutné, ale především velmi reálné.

Shrnuto. Netradiční téma ve velmi smutném kabátě. Mrzí mě, že byl řemeslným zpracováním zahozen potenciál, který námět rozhodně měl. Mohla to být krásná a snivá kniha, u níž se srdce zalije touhou rozpustit vlasy a člověka to láká bosý se proběhnout vichrem i sluncem po širých loukách posetých rosou. Ale pokud člověk přežije její nudnost a zdlouhavost, možná po ní po čase přeci jen zůstane hezký pocit. Námět je mimořádně poutavý.

Ukázka z knihy:

Prolog
Něco se změnilo. Cítím to. Vzduch je teplejší, les zelenější, noční obloha temnější. Měsíc pláče.
Zjevila se nová duše. Třepotá se jako polapený ptáček. Je neklidná, zoufalá, rozmarná. Je něžná i divoká zároveň. Má jemné, ostré háčky.
Lahodně voní.
Je to duše dívky. Sedím tu nahoře na své ruině mostu, hledím dolů do temnoty pod sebou a mám hlad.
Bojuji proti tomu ze všech sil. Hodinu za hodinou. Minutu za minutou a budu bojovat i nadále, dokud duše nezestárne, neznecitliví a nezemře.
Bojuju. Bojuju.
A prohrávám.
(BELITZ, Bettina. Rozdělená srdce. Praha: Fragment, 2012. s. 7.)

Knihu Rozdělená srdce vydalo nakladatelství Fragment