VIKINGOVÉ – Záhada rohatých přileb

Recenze

Vytvořeno 22. 10. 2013 3:00

Autor: Jitka Libigerová

Historička Veronika Válková přichází na trh s novou knihou VIKINGOVÉ – Záhada rohatých přileb. V knize přenáší autorka čtenáře do skutečné, reálné historie, kde spolu s hlavní hrdinkou Bárou zažívají napínavé chvilky, zároveň se toho ale také hodně dozvědí. Knihu vydalo nakladatelství Grada.

Ocitnout se mezi vikingy není žádný med. Smrdí cibulí, chrápou jako medvědi a neustále se vytahují, kdo pobil víc nepřátel. Jsou to ale vůbec vikingové, když nemají na přilbách rohy?! Téhle záhadě chce Bára přijít na kloub, v první řadě však musí překazit chystanou vraždu náčelníka dračí lodi Sigurda.

Báře je dvanáct let a teď půjde do šesté třídy. Rodiče se rozhodli, že se odstěhují z hlavního města Prahy nedaleko do rodinného domku se zahradou. Bára z toho moc nadšená není, protože musí do nové školy, kde nikoho nezná. Přesto ji potěší dvě věci. Ta první je, že jí rodiče koupili kočku Barču, a ta druhá je, že na půdě ve staré truhle našla kouzelný atlas. Když na něj sáhne, přenese ji atlas do minulosti.

A to se stalo i tentokrát. Ocitla se v době, kdy ještě žili vikingové. Čirou náhodou vyslechla rozhovor Ásláka a Olafa, kteří kuli pikle na náčelníka dračí lodi Sigurda. Jeho loď pozítří vyplouvá do Mikligardu. Áslák se chtěl také dostat do posádky, i když měl se Sigurdem rozepři. Chtěl s Olafem poštvat Thorkela Prchlivého proti Sigurdovi, kterého by měl porazit v souboji. Thorkelovi by jako společníkovi připadla Sigurdova polovina lodi i nákladu. A Olaf je Thorkelův příbuzný. Kdyby se mu "náhodou" něco stalo při cestě, jeho majetek by připadl Opatovi a ten by se podělil s Áslákem.

Když Bára vyslechla, co mají ti dva v plánu, rozhodla se problému postavit čelem. Vyhledala Sigurdova syna Hálfdana a vše mu svěřila. Když ji mladík vyslechl, vydali se za jeho matkou pro radu. Všem třem bylo jasné, že se Hálfdan s Bárou musí dostat na loď a otce zachránit. Jak se jim to podaří a jaká dobrodružství zažijí při plavbě, se nechte překvapit v knize. Podaří se Sigurda a Thorkela zachránit, nebo oba padnou v boji?

Bára na lodi využije i toho, co ví o první pomoci. Když uvidí, že jednomu členovi posádky stéká po krku stružka temně rudé krve, která tvoří malou kalužinku nad klíční kostí, vzpomene si, že tmavá krev je žilná, neokysličená, světlá krev je tepenná, okysličená. Když teče krev tmavá, není to tak nebezpečné, protože teče pomalu. Když ale teče jasně červená, jde o život, protože ta spíš stříká než teče, a člověk může rychle vykrvácet. Hrafnovi však naštěstí tekla tmavá žilná krev a jen trochu.

V knize je i připomínka filmu Ten svetr si nesvlíkej, kde hraje babičku Stella Zázvorková, která radí Janžurové, jak zacházet s manželem, a říká památnou větu, která by se prý dala tesat do mramoru: Musíš sytit mužskou ješitnost až k zalknutí! A že to funguje!

V knize jsou i vysvětleny slova, jimž by zvídavé děti nemusely rozumět, takže si s nimi nemusí lámat hlavu. Například slovo norny. „Norny jsou sudičky. Nejstarší se jmenuje Osudová, druhá je Stávající a nejmladší se říká Co musí být. Určují náš osud.“ Hálfdan sice ve skutečnosti řekl, že se sudičky jmenují Urd, Verdandi a Skuld, ale protože Bára uměla i seversky, věděla, co to znamená.

Bára se dozvěděla i to, co se prahla dozvědět. Z jakého důvodu neměli vikingové na přilbách rohy? Illugi, jeden člen posádky, který ji později požádá o ruku, jí vysvětluje, že rohy na přilbu by si dal jen úplný hlupák. „Přilba přece musí být úplně hladká, aby po ní ostří sklouzlo. Kdyby měl někdo na přilbě rohy, ostří by se o ně zarazilo a přilbu by mohlo proseknout, nebo by ta rána člověku strhla vaz. Rohy na přilbě jsou holý nesmysl.“

Kniha VIKINGOVÉ – Záhada rohatých přileb má přes sto sedmdesát stránek, které děti přelousknou jako mávnutím kouzelného proutku, protože autorka píše velmi čtivým svěžím stylem. Kniha obsahuje řadu historických událostí, takže je určena převážně dětem, jež mají alespoň trochu rády dějepis a dozví se tak rády něco nového. O černobílé ilustrace se postaral Petr Kopl, který je známý jako přední český komiksový kreslíř. Kniha si zaslouží jedničku s hvězdičkou.

„Nejsou náhody,“ pravila tiše a důrazně, jako by jí svěřovala hluboké tajemství. „Nejsou.“
„Vůbec žádné?“ zmohla se na něco Bára. Varvara pomalu, ale rozhodně zavrtěla hlavou. „Vůbec žádné. To, že je někdo v určitý čas na určitém místě, nikdy není náhoda. Třeba je tam proto, že tam nikdo jiný zrovna nemohl být, a přesto bylo velmi důležité, aby tam někdo byl. Pojď.“
Vykročila do tmy a Bára klopýtala za ní.
Možná má Varvara pravdu, honilo se jí hlavou. Možná to opravdu není náhoda, že je to pořád ona, kdo se nachomýtne k tomu, když Áslák a Olaf osnují nějakou nepravost. Možná se tentokrát dostala do minulosti jenom proto, aby se občas ocitla tam, kde nikdo z lidí, kteří tu žijí, zrovna být nemohl. Možná je tu proto, aby Sigurd, Hálfdan a Illugi nebyli zavražděni. Možná… Možná… Možná…
(Válková, Veronika: VIKINGOVÉ – Záhada rohatých přileb. Praha: Grada, 2013.)

PhDr. Veronika Válková vystudovala latinu a historii na FF UK a oba tyto předměty vyučuje na šestiletém Gymnáziu Na Pražačce v Praze 3. Pod pseudonymem Adam Andres publikuje fantasy – dnes již kultovní sérii Wetemaa. Pro SPN napsala řadu učebnic dějepisu pro ZŠ a gymnázia a metodických příruček k těmto učebnicím.

Knihu VIKINGOVÉ – Záhada rohatých přileb vydalo nakladatelství Grada