Po domě chodí smrt

Recenze

Vytvořeno 24. 10. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Není to tak dávno, co ve Fragmentu vyšel další krimi thriller nesoucí název Někdo se dívá. Přenese čtenáře do honosné vily v Lipsku, kterou obývá skupina mladých lidí, ale netrvá dlouho a zubatá se na místě projeví… Kdo jí pomohl? A jaký k tomu měl důvod?

Nina je na prázdninové praxi v právnické kanceláři v Lipsku. Mohla by sice bydlet u příbuzných, touží však po větší svobodě a chce si dokázat samostatnost, takže se pouští do hledání pokoje k pronájmu. Úspěšná je až ve vile obývané lidmi jejího věku. Mohla by být celkem spokojená, konečně má, co chtěla, jenomže budoucí spolubydlící mají podivné narážky, chovají se divně, a dokonce i samotný dům působí nepříjemným – depresivním? – dojmem. Na půdě navíc něco nebo někdo je a sleduje ji. Co mají znamenat ty tajemné dárky na její posteli? Panický strach je nevyhnutelný a vše se navíc zhoršuje, když zemře její ještěrka. A co se stalo přítelkyni jednoho ze spolubydlících? Byla to vražda nebo sebevražda? Obvinění střídá obvinění, ale policie je stále bezmocná…

Hlavní hrdinkou se bezpochyby stává Nina, která si chce léto užít bez rodičovského dohledu ve společnosti nových přátel. Chce se osamostatnit, ale občas působí dojmem, jako by si příliš nevěřila. Nebo se už u ní projevuje propukající panika? Ani na její spolubydlící se nedá dívat jako na nezajímavé objekty. Právě naopak, všichni se chovají – mírně řečeno – divně. Některé z nich baví trápit ostatní, další mají zvláštní zájmy a záliby, spojuje je podivný druh humoru. Dá se s někým takovým v klidu vycházet? Co když jsou vyloženě nebezpeční svému okolí? Netají nakonec před Ninou nějaké děsivé tajemství? Všechno tomu nasvědčuje. Jak si jinak vysvětlit všechny ty záhadné narážky?

Kulisy jsou více než prostinké. Právnická kancelář, tedy nové zaměstnání hrdinky, dům Nininy tetičky s dvojčaty, ale nejdůležitější je samozřejmě rozlehlá vila s obyvatelným přízemím, která jako by byla vystřižena z nějakého hororu. Laciný autorčin trik nebo nezbytnost? V každém případě budova podněcuje nejen čtenářovu fantazii, ale také představivost hrdinů. Přímo nutí k panickému strachu z neznámého.  Zvlášť když pomyslná poodhrnutá záclona v okně odhalí tajemství, které mělo zůstat skryto. A kdo se to za ní vlastně dívá?

Jak uvádí nakladatel, kniha je vhodná pro čtenáře od patnácti let. Nezbývá mi než souhlasit. Jedna násilná smrt střídá druhou, nechybí psychická porucha a další tabu, o kterých se člověk dozvídá jen jakoby mimochodem. Nemůže být divu, proč nového obyvatele zbytečně děsit, když zatím není důvod?

Ukázka z knihy:

Chci, aby odsud Nina vypadla. Proč nevypadne? Co ji tady drží? Všechno zkazí. Všechno. Nenávidím ji.
Stojím před zrcadlem, v obličeji rozzuřený výraz. Zhluboka se nadechnu. Jako dítěti mi nedovolili hrát divadlo. Přitom jsem profík. Usměju se, ještě trochu křečovitě. Pak uvolněně. Mile. Kamarádsky.
S úsměvem se postarám o to, aby odsud zmizela. Napadá mě verš.
„Buď po dobrém půjdeš, nebo násilím…“
Goethe.
Miluju básně.
(RYLANCE, Ulrike. Někdo se dívá. Praha: Fragment, 2013. s. 135.)

Knihu Někdo se dívá vydalo nakladatelství Fragment