Dračí svět

Recenze

Vytvořeno 23. 3. 2014 2:00

Autor: Tereza Zítková

Kniha, o které Christopher Paolini prohlásil: „Jedna z nejlepších fantasy o dracích, jakou jsem četl“, se jmenuje Serafína - Příběh draků. Napsala ji spisovatelka Rachel Hartman, jež do svého díla vložila své zkušenosti s hudbou, která je jejím velkým koníčkem a pomohla jí vytvořit svět, hlavní hrdinky Serafíny.

Serafína není jen tak obyčejnou dívkou, jak by se mohlo zpočátku zdát. Žije v zemi Gored na královském dvoře, kde vyučuje hudbu. Její život poznamenala rodinná tragédie - matka zemřela při porodu a otec se musel o malou holčičku postarat sám. Matka po sobě zanechala také hrůzné tajemství, které všem změní život.

Svět, v němž Serafína žije, není rozhodně obyčejný. Je to svět, kde bok po boku žijí lidé a draci v míru, bez válek a zabíjení. Jednoho dne zemře princ, jeho tělo bylo nalezeno bez hlavy. První, na koho si samozřejmě lidé ukážou, jsou draci, a tak tento báječně klidný stav, jenž trval přes čtyřicet let, má náhle namále. Serafína se spolu se svými přáteli snaží nalézt pravého viníka a udržet tak křehké příměří. Podaří se jí to? A zachová v tajnosti i své hrůzné tajemství, za které se stydí?

Všichni, kdo četli Odkaz dračích jezdců od Paoliniho, se musí připravit na úplně jiný svět. Draci zde s lidmi normálně mluví, jelikož se mohou přeměnit do lidské podoby, na rozdíl od Paoliniho draků, kteří se dorozumívají především přenosem myšlenek. Bohužel ale díky Smlouvě nemohou tuto přeměnu využívat. V obou případech jsou draci ale velice chytrými tvory, na něž by si mělo lidské pokolení dát pozor a nemělo by je brát na lehkou váhu, jako se stane právě v případě Serafíny. I když lidé a draci sepsali úmluvu, nemusí to znamenat, že se draci podvolili vůli lidí…

Na knihu jsem se velice těšila, a to především díky všem kladným reakcím, jež jsem na ni četla. Začátek mi ale připadal zmatený, nevěděla jsem, kdo je kdo, i když jsem si přečetla slovník pojmů umístěný na konci knihy, nechápala jsem, jak mohou draci sedět i přes svou velikost v chrámu. Celkově jsem se nudila. Hlavní hrdinka se neustále ostýchala a v paláci se věnovala především hudbě, mezitím promlouvala se svým strýcem nebo se starala o svůj duševní svět, a tak pořád dokola. Přibližně v polovině ale příběh začal rozkvétat, hlavní hrdinka začala více vnímat své okolí, postavy kolem ní se začaly formovat a krystalizovat jejich pravé povahy a já díky tomu objevila kouzelnou říši plnou draků měnících se do lidské podoby, chytrých intrikánů, kteří touží po moci, ale i přátelství a lásce.

I přes počáteční zmatek knihu Serafína - Příběh draků doporučuji všem milovníkům dračích fantasy bez ohledu na věk, i když je zařazena v kategorii young adults, myslím si, že ji více ocení dospělí čtenáři. Serafína má zajisté své kouzlo, na které je ale třeba si chvíli počkat, tak zatněte zuby a dočtěte se k okamžiku, kdy vás kniha chytí a nepustí až do konce.

Ukázka

Orma sundal ze stoličky hranici knih, abych se mohla posadit, a sám usedl na vedlejší hromadu. Draci už nehromadili zlato; Comonotovy reformy to zakazovaly. Pro Ormu a jeho generaci bylo pokladem vědění. Podle dračího dlouholetého zvyku je hromadil a pak na něm seděl. K tomu, abych se zase cítila v bezpečí, mi stačilo být tady a s ním. [1]

[1] HARTMAN, Rachel. Serafína - Příběh draků. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-1896-6. Str. 98.