Princezna bojovnice

Recenze

Vytvořeno 8. 4. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Na první pohled je jen obyčejnou osmiletou princeznou. Pod povrchem se ale skrývají tajemství, díky nimž se stává výjimečnou. Malá Elena totiž v sobě nosí magii, která je stará jako Země sama. Příběh o ní vypráví ve své knize Dračí oči: Čarodějka mladá česká autorka Kristina Hlaváčková.

Elena je nejmladším potomkem krále Jana a královny Ašky. Jako jediná dcera by se měla učit vyšívat, tančit a ovládat společenské způsoby, aby se z ní stala dokonalá dáma. Elena má o své budoucnosti ale jiné představy. Ráda by se - stejně jako její bratři - učila boji a ráda by zažila nějaké dobrodružství. Její sen se stane skutečností ve chvíli, kdy zachrání dračí mládě a seznámí se s jeho otcem, který v ní probudí nečekanou sílu a moc. Dívenka musí opustit svůj stávající život a odcestovat k Elfům, kde se má učit všemu, co jí pomůže nově nabytou sílu udržet pod kontrolou. Na trnité cestě životem ale nestojí sama, jejími věrnými druhy jsou drak Charlik a blízký přítel Michael, který se rozhodl stát se jejím osobním strážcem, i přesto že věděl, co může od uličnické princezny očekávat.

Propracované postavy i prostor, kde se příběh odehrává, dodávají vyprávění na věrohodnosti a čtenář si tak snáze představí popisované osoby i místa. Elena je milé mladé děvče, které si dělá, co chce. I když jí je pouhých osm let, potuluje se sama po lese, sleduje tajně výuku boje a pošťuchuje své starší bratry. I když mi byla dívka sympatická, jelikož byla odvážná ve chvílích, kdy by i mnohým dospělým vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, ale také i proto, že byla zábavná, prozíravá a zároveň stále rozpustilá, jak umějí být jen osmiletá děvčátka, byla to zároveň i jediná postava, jež mi chvílemi neseděla. Její charakterové vlastnosti, názory na svět i zážitky, kterými si v průběhu knihy prochází, by se spíše hodily ke starší osobě než k osmileté holčičce. Nedalo mi a zeptala jsem se autorky, proč tomu tak je. Odpověď najdete v rozhovoru (zde).

Kromě úžasných postav, zvláštních tvorů a okouzlujícího prostředí dokáže autorka svého čtenáře zaujmout i velice dobře vystavěnými dialogy a detailními popisy svých hrdinů a krajin. Rozhovory, které vedou Elena s Michaelem nebo s Charliem, jsou vtipné, hravé a zábavné, na druhou stranu tu jsou přítomny i časté vážné diskuze nad Eleninou zjevnou mocí, která může ovlivnit osudy mnohých národů. Již tak zajímavé rozhovory okořeňuje i občasné používání vulgárního slovníku. Vše se dokonale snoubí a vytváří tak celek, který se velice dobře čte.

Fakt, že se musela hlavní hrdinka učit u Elfů, mi připomněl Paoliniho Eragona, kde byl hlavní hrdina nucen podniknout to samé, aby se stal lepším bojovníkem a pravým dračím jezdcem. Elena se ale musí vzdát svého dosavadního života proto, že se její rodiče bojí, co může udělat tak silná magie s tak mladou dívkou. Přesto se kromě ovládání magie učí i dalším dovednostem, které by se jí v budoucnu mohly hodit.

I přes drobnou výtku ale knihu doporučuji. Když se čtenář oprostí od věku hlavní hrdinky, tak si ji a její dobrodružný příběh zajisté zamiluje. Je to oddechové fantasy vyprávění, které rozhodně osloví milovníky příběhů o dracích.

Ukázka

Arak sklonil hlavu natolik, že se téměř dotýkal spodní čelistí země. Jeho nozdry se tak ocitly ve výši Eleniných očí. Poněkud ji to vyděsilo. Zajíkla se. Pokusila se ustoupit, ale neměla kam, za ní byl ten zatracený strom. Arak byl opravdu obrovský. Jak dýchal, vycházel mu z nozder lehký teplý vánek, který Eleně čechral vlasy.

HLAVÁČKOVÁ, Kristina. Dračí oči. 1. vyd. Praha: Fragment, 2014, s. 35.  ISBN 978-80-253-1985-7.