Kdo zlobí, nepřežije

Recenze

Vytvořeno 23. 4. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Máte doma neposlušné dítě? Zoufáte si a nevíte, co si počít? Mohlo by se zdát, že kniha Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče je tím pravým, co by vám mohlo pomoci. Ale nepodlehněte falešným představám. Její autři Dušan Tarangel a ilustrátor Jozef Gertli Danglár rozhodně nechtěli fušovat do řemesla psychologům a psychiatrům, a tak se raději porozhlédněte po nějaké jiné publikaci. Ovšem pokud se chcete pobavit, pak je to něco úplně jiného.

Nic z toho, co autoři ve své knize uvádějí, nemyslí vážně. To na první pohled pochopí i rodič, který je ze svého dítěte již na pokraji zhroucení. Obrázek mouchy domácí - dítěžravky a k němu připojená popiska nenechá nikoho na pochybách. A pokud přece – opravdu uvažuji jen hypoteticky –, první pohádka o líném Toníkovi vše vyjasní. Poslání pohádky, tak jak ji v našich krajinách známe, je především poučit dítě o dobru a zlu. Názorně předvést, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno, aby v jeho podvědomí zakotvily správné představy, které posléze dokonale rozmetá reálný život. Od jisté doby se v našich pohádkách stalo zvykem, že drsné konce, které by mohly mít negativní vliv na vývoj křehkých dětských dušiček, bývají zjemněny, a ani Erbenovu vodníkovi by dnes nebylo dovoleno hlavičku od tělíčka odtrhnout. U našich východních sousedů a ještě nedávno bratrů Slováků nebývalo otupování dramatického hrotu balad a pohádek tak důsledné, a proto si ani Dušan Tarangel nedělá hlavu s nějakým tím drakonickým trestáním neposluchů. Osud líného Toníka, jak asi tušíte, nebyl v podání autora právě šťastný.

Následujících třináct pohádek pouze pokračuje v započatém trendu. Setkáme se Věrkou, která se dloubala v nose, Frantíkem, který dělal všechno naopak, i Ančou, která se nemyla a smrděla, a kazisvětem Milanem. Dušan Tarangel probírá dětské nectnosti pěkně jednu po druhé – zapomínání, bezdůvodný smích, mlsání, lakomost, žalování, mlaskání, žravost, ztrácení i odmlouvání. Scénář je vždy stejný – na dítě, stižené nezvladatelně silnou zlobivostí, je nejprve přivolán odborník slovutného jména, jako například doktor Hroznoff či doktor Kostižer, a poté, co se svou léčbou neuspěje, čeká dítko neblahý, blíže nedefinovaný konec, většinou se někde ztratí. Starostliví rodiče tak mají o jednu starost méně, autor však dále zbytečně nerozebírá, zda si toho váží a užívají.

Zprvu vtipné pohádky se záhy stávají poněkud jednotvárnými. Z monotónnosti je vytrhávají nápadité a značně expresivní Danglárovy ilustrace. Bez nich by kniha ani zdaleka nebyla tak poutavá a je zcela správné, že je Danglár uveden jako plnohodnotný spoluautor. Povídky doplňují Pomocný slovník pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče, Test neposlušnosti a Přesvědčovací argumentář. Dodatky nesou stejné znaky absurdity jako předchozí text. V testu uvedeném větou: Udělejte si jednoduchý test a zjistíte, zda vaše dítě patří do polepšovny zjistíte, že děti patří do polepšovny jaksi automaticky, ať děláme co děláme.

Pohádky pro neposlušné děti vlastně žádnými pohádkami nejsou. Předčítat je potomkům před spaním není úplně strategické, místo dobrých předsevzetí by je spíš trápily ošklivé sny. Vtipné texty ocení dospělí, zvláště ti, kteří mají s dětmi své bohaté zkušenosti a po dlouhém vyčerpávajícím dnu na ně mohou mít pohádky výtečný relaxační účinek. Kniha je nápaditá a originální, i když ke konci se už zápletka opakuje. Jejich poselství není příliš výchovné, spíš ultimativní. Říká: kdo zlobí, nepřežije.

TARAGEL, Dušan. Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče. 2., rozš. vyd. Překlad Miroslav Zelinský, Kristýna Zelinská, Johana Zelinská. Ilustrace Jozef Gertli Danglár. Brno: Host, 2014, 178 s. ISBN 978-807-4910-685.