O princeznách, které jsou taky jenom holčičkami

Recenze

Vytvořeno 29. 9. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

I když je dívka princeznou, je ve své podstatě také jen malou holkou, jež kromě dobrých vlastností může mít i ty špatné. Na ty se ve své knize soustředil František Zacharník. Pomocí pohádek dětem ukazuje, jak se zbavit zlozvyků.

Kniha …A zase ty princezny! navazuje na první díl Pohádky o princeznách. V obou knihách vypráví dědeček svým vnučkám Elišce a Sáře o princeznách a to ne o jen tak ledajakých. Každá princezna má totiž jméno po vlastnosti, která je pro ni typická. Děti se tak mohou například seznámit s princeznou, jež se ráda chlubí, a proto se jí říká Chlubílka, nebo s další, jež se ráda fintí, a proto se jí říká Fintilína.

V první zmíněné pohádce se princezna ráda chlubí se vším, co dokáže. Od dobrých známek ve škole, přes dárky, které dostala k narozeninám, až po pouhý fakt, že je princezna. Nikdo v jejím okolí už se na to nemůže dívat, ale bohužel jí ale nikdo není schopný říct, že je to špatně, protože se bojí odporovat princezně, a tak dál snášejí její věcné chlubení. Naštěstí se ale princezna nakonec poučí, i když si projde opravdu nepříjemným zážitkem, než pochopí, že chlubení není moc hezká věc. Fintilína se zase ráda odmalička strojila do krásných šatů a myslela si, že krásné věci ji dělají ještě krásnější. Naštěstí ale měla hodnou a hlavně moudrou babičku, která ji naučila, že méně je někdy více. A ve chvíli, kdy si to Fintilína uvědomí, bude neskonale šťastná.

V knize je osm pohádek o osmi různých princeznách, jež představují určitou negativní vlastnost, kterou ale může mít kdokoliv z nás. Důležité je ukázat dětským čtenářům, že tyto vlastnosti nejsou hezké a že s tím lze něco udělat, když člověk chce, proto každá z pohádek končí dobře, aby měly děti motivaci se zlepšit. Ať se jedná o chlubení, lhaní nebo o vady typu koktání a ráčkování. Často je také v pohádce narážka na to, že za špatnou vlastnost nemohou jen samotné děti, ale že jim často napomáhá i jejich okolí.

Pohádky jsou doplněné roztomilými ilustracemi od Petry Hauptové Řezníčkové, která s autorem spolupracovala mimo jiné na knize České divadelní pohádky. Kromě pohádek jsou tu intermezza, v nichž se baví dědeček s vnučkami a  které navazují vždy volně na následující pohádku.

Knihu doporučuji malým čtenářům, kteří mají nějaký ten nešvar. Díky pohádce si třeba sami uvědomí, že ne všechno, co dělají, je dobré, a pokud ne, mohou je na to upozornit rodiče, kteří jim pohádku předčítají. A když děti nenajdou sobě podobnou hlavní postavu, může předčítající vymyslet pohádku vlastní, která bude sedět na vlastnost jejich ratolesti.

Ukázka

V jedné zemi se mladému královskému páru narodila princeznička, které dali jméno Kateřina. Byla hezká jako obrázek, uměla se hned krásně usmívat. Jen mluvit začala o trochu později než většina dětí. Mluvení jí zkrátka moc nešlo. Brzy uměla pěkně r i k, znala už plno slovíček, ale vyslovit je správně byl problém. Písmenka jí někdy nechtěla z pusy a najednou frrr!, vyletělo jich víc, než bylo třeba. Tak třeba řekla: m-m-mamka nebo ta-tatínek. Rodičům to vůbec nevadilo, vždyť malá Kačenka, jak jí říkali, byla jejich sluníčko.
   
ZACHARNÍK, František. …A zase ty princezny! Praha: CPress, 2014. ISBN 9788026404958, 64 s.