Staré pražské legendy v boji dobra se zlem

Recenze

Vytvořeno 19. 10. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Praha patří mezi města opředená tajuplnými pověstmi a legendami. Ty náleží mezi české kulturní dědictví a povědomost o nich se stále udržuje díky autorům knih, kteří se jimi nechávají inspirovat a používají je jako kulisu pro vyprávění dobrodružných příběhů. V dnešní době bývají často určeny dětem a mládeži, vytvářejí tím velmi vítanou protiváhu vůči fantasy knihám plným draků a jiných šupinatých potvor. Legendy staré Prahy si vypůjčil pro svou knihu Chrlič: boj dobra a zla ve staré Praze také Vojtěch Otčenášek.

Chrliče, předpokládám, známe všichni - kamenné sochy umístěné na střechách gotických staveb, jejichž úkolem je odvádět dešťovou vodu. Fantazie jejich tvůrců jim propůjčila hrozivou podobu, protože tak nějak si představovali služebníky zlých sil. Jedné noci se takový chrlič v knize Vojtěcha Otčenáška probudí ze svého kamenného spánku. Je zmatený a dezorientovaný, řeklo by se současným jazykem. Neví, kdo jej oživil, proč, ani do jakého světa procitl. Nezbývá, než aby se rozlétl do tmy a pokusil se to zjistit.

Autor svou knihou sleduje především dva cíle. Tím prvním je vyprávění klasického příběhu o boji dobra a zla, druhým připomenutí starých příběhů vážících se k tajemným místům našeho hlavního města. Vojtěch Otčenášek v doslovu přiznává, že je jimi fascinován. Boj dobra a zla se v knize odehrává ve dvou rovinách. Ve vnější, což je v podobných textech zcela běžné, ale zároveň i ve vnitřní, protože Chrlič musí především překonat svou vlastní přirozenost, patří přece k silám zla. Autor mu dodal i motivaci - Chrlič se seznámí s Alžbětkou, nevinnou dívkou, k níž ho cosi přitahuje. Stává se z něj svérázný rytíř chránící svou vyvolenou.

Kniha Chrlič je zjevně určena dětem, odpovídá tomu nejen postava malé Alžběty, ale také jednoduchý a přímočarý způsob, jímž je psaná. Možná až příliš jednoduchý. Chrlič se prostě, bez složitějších zápletek, postupně setkává s různými postavami pražských legend, s některými rozpráví, s jinými bojuje a dostává se tak pomalu k cíli, k dovršení svého osudu. Ten je ale na počátku nejasný, Chrlič je nadán svobodnou vůlí stejně jako člověk. To mu sice dovolí rozhodovat se a měnit své předurčení, ale zároveň ho vystavuje tíze pochybností a váhání. Autor svou knihou připouští, že osud není pevně dán, ale držíme jej pouze ve svých rukou, Chrlič ve svých drápech. Na druhé straně jde spíše o osud v duchovním slova smyslu, Vojtěch Otčenášek dětem nenalhává, že volba strany reprezentující dobro může přinést okamžitý zisk.

Vojtěch Otčenášek je především výtvarník a knihu Chrlič si napsal zejména pro radost. Samozřejmě, že v ní nalezneme jeho ilustrace, jeho výtvarnou představou o postavách pražských legend, známých jako Golem a jeho stvořitel nebo méně známých. Ilustrace jsou také, v souladu s celkovým laděním knihy, určené menším dětem. Záhadou však zůstává, proč výtvarník, který by měl mít určitou míru vkusu volil, pro text font poněkud rušivý a kýčovitý.

Kniha Chrlič: boj dobra a zla ve staré Praze seznamuje děti se základními pražskými pověstmi a legendami. Autor je svázal do jednoduchého a srozumitelného příběhu o boji dobra a zla. Pokud mají mít knihy - zejména knihy pro děti a mládež - i nějakou jinou funkci, než jen tu zábavnou, pak ji Chrlič plní. Na místě rodičů bych jí dal přednost před fantasy, která nic kromě pobavení nepřinášejí. A přestože si Vojtěch Otčenášek neklade za cíl historickou přesnost, nepředkládá čtenáři zdeformovanou mytologii, jako to dělají některé jiné knihy. V tomto směru považuji Otčenáškovu knihu za kvalitní.

OTČENÁŠEK, Vojtěch. Chrlič: boj dobra a zla ve staré Praze. 1. vyd. Brno: Edika, 2014, 117 s. ISBN 978-80-266-0491-4.