Bertík a Čmuchadlo

Recenze

Vytvořeno 20. 4. 2015 3:00

Autor: Hana Moualla

Znáte Čmuchadlo? Je to zvíře, nebo nějaká robotická myš? Odpověď můžete získat od Petry Soukupové v její knize Bertík a Čmuchadlo (Host, 2014). První kniha pro děti od jedné z nejvýraznějších současných spisovatelek láká nejen názvem, ale také ilustracemi. Čí jsou tedy ty stopy na obálce?

Knihy, od kterých nevím, co čekat, mne vesměs vždy buď nadchnou, nebo od nich rychle utíkám. Kniha Bertík a Čmuchadlo mi byla dobrým společníkem pro některé nedělní minutovky, kdy už nevíte, jak zachránit kočku od nevyžádaného mazlení. Znáte to, prší, bolí vás nohy, na kolo je moc brzy, na bobování už pozdě... Nadšeně jsme se pustili do stopování toho podivného zvířete. Jen ten chlapeček nás oba se synem tak nějak iritoval. A přitom nebyl zlý...

Bert se totiž nachází v určitém bodě zlomu. Kritickém, ošklivém bodu, ve kterém se každý z nás buď vydá správnou cestou, nebo bude svoji negaci stupňovat. Křehké dítě, duše, která prahne po neměnnosti. Ta ale není možná, Bert odporuje, dělá svoje malinké skandály, revoltuje. Ale jeho okolí to tolik nevnímá. Ani on sám nepodává žádnou jinou indicii než útěky, lhaní a nafouknuté tváře.

Na chalupu, kam nechci: Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka si myslí, že bych neměl dostávat takový drahý dárky, zvlášť, když jsem neměl samý jedničky, ale dostal jsem čtyři dvojky. Ale pak jsem si ho přece jenom vzal, ale tajně. [1]

Bert je kluk, který se těžko srovnává s rozpadem rodiny. Nikde to není řečeno, ani se nijak zvlášť nepíše o tatínkovi, ale kluk dělá skopičiny, nechápe, proč se jeho rodina rozpadla.  A ten záhadný nosál ho vychovává a drží „nad vodou“ Chvilku jsem si představovala, že to je skutečně jezevec, pak zase skunk, ale hlavně mne nestihl rozčílit ten ukňouraný chlapeček. Maminka Radka mu totiž připravila velké sousto - nového otce Richarda (a vzápětí i MIMINO).

Náš chlapec u některých eskapád malého Berta obracel oči v sloup (rozbitá hlava, útěk do lesa, atd.). Ale rozhodně ho zajímala ta mluvící tryskomyš. Ilustrace Petra Korunky považuji za velmi originální a zajímavé. Rozhodně dodávají knize na originalitě a postavy vypadají jako kdokoliv z naší ulice, tedy reálně. Trochu roztrhaně, osobitě a lidsky. A to je pro mne osobně ta hlavní přidaná hodnota této knihy. Žádní šťastní lidé z reklamy. Lidé z rodin, které mají trable.
 
Kolik těch příběhů jsem už vyslechla, viděla?! Rozklad jistoty, tříštění pozornosti, individualismus místo opory a soudržnosti. Tyto myšlenky na mne řvou, kladou si vlastní nároky na to, jak to vidím já. Vlastně bych k tomu nedospěla, nemít vlastního potomka. Bertík a Čmuchadlo je milá kniha pro lidi, kteří žijí svým tempem, svými zákony a nebojí se dělat chyby. Tak snad stejně jako Bertík akceptuje mimino, přijmou někteří čtenáři, že nejlepší je úplná rodina (a nejen ta nukleární).

[1] SOUKUPOVÁ, Petra. Bertík a čmuchadlo. 1. vyd. Brno: Host, 2014, 133 s. ISBN 978-80-7491-248-1. Str.10