Recenze: James Preller – Hororové příběhy 1,2

Vytvořeno 31. 10. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Děti jsou vděčným publikem pro hororové příběhy. Pokud se útlocitný rodič nad tímto tvrzením zhrozí, měl by si nejprve uvědomit, že pohádky nejsou ničím jiným, zejména ve své prapůvodní podobě.

Pouze dnes jsme svědky jiného směřování pohádek. Klasický vypravěč posluchače či čtenáře rád děsí. Nejde o strašení samoúčelné, někdy jde o varování před neuváženými kroky, které by mohly být fatální. Současná civilizace vede občany k určité korektnosti, pohádky se snaží dětem spíše vysvětlovat svět okolo nich.

Čemu se kdysi říkalo „pohádky“, to se dnes jmenuje „horory“. Je ovšem nutno podotknout, že to, čemu se dříve říkalo horory, se zvrhlo v krvavá jatka a karneval nechutností. Snad je dobře, že autoři James Preller a Iacopo Bruno své knihy nazvali Hororové příběhy, protože děti ve věku od devíti do třinácti let by knihu označenou jako pohádka asi nečetly. Nakladatelství BB art prozatím vydalo první dvě knihy těchto autorů s podtituly Děsu plný dům a Křič! Křič! Křič! 

V prvním díle se spolu s chlapcem Liamem a jeho sestrou Kelly nastěhujeme do starého domu, přesně takového, jaké známe ze starších „dospěláckých“ hororů. Nalezneme všechny klasické rekvizity – vrzající prkna, šramoty za zdmi i záhadné zápisy. Pro zkušeného čtenáře nic nového, zejména proto, že kniha ctí všechna pravidla žánru a vše se odehrává tak, jako ve stovkách podobných příběhů předtím. Pokud si však uvědomíme, jaké věkové kategorii je kniha určena, musíme uznat, že téma je zvoleno dobře a s ohledem na ztotožnění čtenáře s hrdiny příběhu. Zejména s Liamem, který stojí v popředí děje, avšak ne příliš výrazně. Trápení dětí po smrti jejich matky je pochopitelné, není potřeba žádných složitých psychologických kliček.

Druhá kniha jako kdyby přeskočila dlouhé časové období a čtenář se ocitl v úplně jiné – moderní – době. Je to však pouhé zdání, protože oba děje se mohly odehrávat v naprosto stejné době. Liší se pouze rekvizity. Starý polorozpadlý dům falešně evokuje dávnou minulost, Dračí zub, nejbáječnější atrakce v dějinách zábavních parků, odkazuje na současnost, v níž hraje vzrušení a zábava velmi podstatnou roli. Přestože je zápletka podstatně originálnější, zkušený čtenář dokáže prokouknout podstatu hned zpočátku. Ovšem opět zde platí to, co u první knihy – je určená dětem a aniž by je chtěl kdokoliv podceňovat, text pro ně musí být přímočařejší.

Oba autoři série knih Hororové příběhy odvedli velmi dobrou práci. James Preller, který napsal text, i tvůrce ilustrací Iacopo Bruno. Nebývá zvykem, aby byl výtvarník uváděn na stejném místě jako autor textu, ale v tomto případě mají na celkovém výsledku oba stejný podíl. Jejich knihy jsou – řečeno jedním slovem – krásné. Nejde vlastně o jednotlivé obrázky, ale o jejich komplexní propojení s textem, ačkoliv nejde o grafickou knihu.

Samotný text je poměrně krátký, jedná se spíš o delší povídku, nepřepínající zbytečně trpělivost malého čtenáře. Ačkoliv, jak už jsem uvedl, je kniha určena čtenářům mezi devíti a třinácti lety, osobně bych ji doporučoval mladším. Záleží ale do značné míry na zkušenosti dítěte. Ostatně s vědomím, že nejde o nijak sofistikovaný horor, si může knihu přečíst i dospělý. Velmi dobře je volen i font, přiměřeně velký a velmi dobře čitelný.

Nakladatelství BB art bude pravděpodobně ve vydávání Hororových příběhů pokračovat a v následujícím díle malé čtenáře čekají zombie, které budou dávat dobrou noc. Série se tak stává malou encyklopedií různých typů hororů.

Název: Hororové příběhy 1: Děsu plný dům

Autor: James Preller 

Nakladatel: BB art

ISBN: 978-80-7507-552-9

Překlad: Hofmann, Zdeněk

Ilustrace: Bruno, Iacopo

112 stran    

Rok vydání: 2016 (1. vydání) 

Název: Hororové příběhy 2: Křič! Křič! Křič!

Autor: James Preller

Nakladatel: BB art

ISBN: 978-80-7507-594-9

Překlad: Hofmann, Zdeněk

Ilustrace: Bruno, Iacopo

112 stran

Rok vydání: 2016 (1. vydání)