Daisy Mrázková – Můj medvěd Flóra

Pohádková knížka pro nejmenší čtenáře Můj medvěd Flóra je jednou z prvních obrázkových knih, která u nás vznikla. Její původ je spjatý s rokem 1973, kdy Daisy Mrázková knihu vydala, avšak nic neztratila na své účinnosti. Příběh nalezeného plyšového medvěda, který je pohozený ve sněhu a nikdo si ho nevšímá, v sobě nese několik sémantických rovin. Autorka nechce dětského čtenáře prvoplánově poučovat, ale učí je láskyplnému vztahu k věcem, které mohou nabývat nového smyslu a hodnot.

Učí děti vidět, slyšet a prožívat věci tak, jak to umí jen malé děti, ale jak by to mělo fungovat i u dospělých. Malý Petr zahlédne odhozeného plyšového medvěda už v pondělí, ale v naději, že se k němu přihlásí jeho majitel, ho nechá opřeného o strom. Jaké je jeho překvapení, když na druhý den najde medvěda ležet ve sněhu. Petr se ho tedy ujme, přestože mu hlava visí na poslední nitce. Medvídek je sice špinavý, má utržené ucho a chybí mu oko a někde má i vytržené chlupy, ale přesto se ho Petrova rodina ujme a do záchrany jednoho „plyšového života“ se zapojí všichni. Sestra Helenka medvěda vykoupá, aby nebyl špinavý, maminka mu ušije červenobílou čepičku a medvěd dostane růžové květované šaty po panence. Když ho ukáží tatínkovi, reaguje slovy: „Copak to tady sedí?“  a tímto ho přijme za právoplatného člena rodiny. Stejným způsobem na něho reagují i ostatní. Právě nyní se začíná odvíjet příběh s hlubší podstatou.

Medvěd dostane své jméno a jelikož v panenkovských šatičkách vypadá jako holčička, jmenuje se Flóra. Smí s ostatními sedět u stolu, smí jíst jablka a buchty, Petr ho na noc balí do svetru, aby mu nebyla zima, koupe se ve vaně a suší se u topení. Stejně tak si rodina uvědomuje i důležitost kamarádství, potřebu medvídka mít u sebe někoho dalšího, a tak ho seznámí s dalšími zvířátky – s opičkou, Tedíkem a medvědičkou Matoušovou. Flóra dostane na starosti Mukánka („ať také někoho má“ ), čímž medvěd přijme odpovědnost a také on se musí starat o druhé. Autorka tak rozvíjí v příběhu medvěda v dětech spoluúčast.

Plyšová hračka má i antropomorfizovaný vývoj. Medvěd Flóra se učí hrát na kytaru, umí uplést šálu, naučí se mluvit anglicky a francouzsky, má zájem o okolní svět a poslouchá rádio. Rád si prohlíží mapy, ale nejvíce ze všeho ho baví zeměpis, zvláště ho zaujme mapa Austrálie. Polární medvědi ho nezajímají. Flóra je medvídek ušitý podle skutečného medvěda z pralesa a má své předky v Austrálii. Když jdou děti s Flórou ven na procházku, objevuje se v nich strach, že potkají bývalého majitele plyšového medvídka, který ho bude chtít zpět. Hračka, která se zprvu zdála jen bezvýznamnou věcí a ze které se stal člen rodiny, přirostla dětem k srdci. Autorka dětem prostřednictvím příběhu sděluje, že pokud máme někoho rádi a staráme se o něj, nemůžeme ho jen tak opustit a pohodit. Pomocí plyšové hračky seznamuje autorka svého dětského čtenáře se základními otázkami života. I staré věci mají právo na život, jejich osudy mohou děti prožívat jako svoje vlastí. Z příběhu čisí lidská účast a zároveň i pochopení rodičů pro potřeby dětí. Důležitá je přítomnost dětské postavy, která dokáže věci vnímat a prožívat jinak než dospělý člověk.

Daisy Mrázková svou knihu i sama ilustrovala. Můj medvěd Flóra je kombinací barevných celostran a drobnějších kreseb zasazených v textu. Obrázky se s textem vzájemně prolínají a ovlivňují. Kniha je dokonalou souhrou psaného slova a ilustračního vyjádření příběhu.

Literatura:

MRÁZKOVÁ, D. Můj medvěd Flóra. Baobab: Praha, 2007.