Recenze: Alois Jirásek, Eduard Burget – Staré pověsti české

Vytvořeno 14. 6. 2018 0:00

Autor: Lenka Krausová

Známe je všichni, ať už ze školy, z vyprávění nebo vlastní iniciativou. Pověsti z dob minulých, které se týkají naší vlasti. Příběhy starých časů sepsal Alois Jirásek a pro mnohé z nás se jedná o jeho nejznámější dílo – Staré pověsti české. Byly vydány nesčetněkrát, poprvé před 124 lety, naposledy letošního roku. Že se nejedná o obyčejné vydání, dokládá už obálka, vyvedená v bílé barvě se zlatými a červenými prvky. Spoluautorem knihy je Eduard Burget, tvůrce předmluvy a komentáře.

Začátek knížky je cimrmanovský, obsahuje úryvek z oblíbené hry České nebe. Který čtenář tento vynikající kus zná, tomu vykouzlí úsměv na rtech, neboť si jistě představí danou scénu. Poté stačí už jen přelistovat obsah a začíst se do předmluvy. Z ní se dozvíte něco málo z Jiráskova života, jeho tvorby z doby, kdy začal na pověstech pracovat atd. Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnému názoru a porozumění… Obnovit paměť minulých dnů a tou osvěžit a posílit, a třeba i k svatému hněvu roznítit… … Tou cestou jsem šel, tak jsem pracoval. (vše str. 14) Taková slova sám Alois Jirásek pronesl.

Nejdůležitější obsah není nijak pozměněn, pověsti jsou přesně v takové podobě, v jaké je Jirásek sepsal a rozdělil do tří částí – Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské a Ze starobylých proroctví. Jsem si jista, že mnohé pověsti každý z nás zná díky jiným zpracováním (především filmovým) a ani netuší, že se jedná o Jiráskovu předlohu (např. pověst o Golemovi). Proč to tak je? Staré pověsti české jsou zpopularizované a dodnes nabízejí nejeden motiv k sepsání a následné realizaci scénáře. A díky tomu je stále máme v povědomí. Tištěná podoba je ale mnohem přínosnější a nové vydání ještě více. Ptáte se proč? Jak napovídá obálka knihy, svazek je obohacen o komentáře literárního historika Eduarda Burgeta. Díky těmto komentářům jsou čtenáři přiblížena zeměpisná umístění, kde se události odehrály (a to včetně fotografií), přesná časová určení, odkud Jirásek pro sepsání dané pověsti čerpal. Je toho však daleko víc – ukázky ilustrací, obrazů, snímků z filmů, obálky dalších knižních děl, které z Jiráskových pověstí čerpají…

Kromě seznámení se s českými pověstmi si rozšíříte obzory, v oblasti dnes již nepoužívaných slov – Kde byl les, ten porazili neb ohněm vypražili, mýta klučili, luhy a nivy zkopali, druhého pak léta rádlem zorali. (Str. 30). Každý takový výraz je vysvětlen v komentáři. V tomto případě se pod slovem klučili skrývá – Na mýtinách odstraňovali pařezy a kořeny. (Str. 30) Vyjma zastaralých výrazů se objevují rovněž slova cizí a taková, která vysvětlena nejsou. Tím, že si je čtenář vyhledá, získává větší rozhled. Snad nejvíce mě zaujalo slovo jeseň. Zatímco v našem jazyce se jedná o knižní, dnes již nepoužívaný výraz pro podzim, v jazyce slovenském se jesení podzim skutečně myslí. V neposlední řadě musím upozornit na krásu našeho jazyka, s nímž Jirásek pracuje naprosto famózně, a to i v případě popisu usmrcení dítěte. A chlapeček důvěřuje, nic netuše, po pacholisku sklonil kolena a kleče díval se dychtivě do vody po rybách. A jak se nahnul, jak níže naklonil kadeřavou hlavičku, dostal sekerou do útlého krku. (Str. 99)

Po dočtení poslední řádky najdete doporučenou literaturu, která vám pomůže v dalším studiu problematiky vážící se k Jiráskovým pověstem, samozřejmostí jsou odkazy na jednotlivá vyobrazení v knize. Co více napsat k nejnovějšímu vydání Starých pověstí českých? Snad jen, že všechny listy jsou na křídovém papíře a především, že tuto publikaci si nemůžete jen přečíst, tu si musíte vychutnat!

Staré pověsti české

	Autor	Alois Jirásek, Eduard Burget
	Nakladatelství	Universum
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2018
	Vydání	1.
	Počet stran	304
	ISBN/EAN	978-80-242-5838-6
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny