Co budeme číst? „O slobílkovi“

Recenze

Vytvořeno 28. 1. 2011 1:00

Autor: Hana Moualla

Pohádková prvotina Terezy Boehmové, Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné pohádkové příběhy (ComputerPress 2010), si proklestila cestu i k nám domů. Útlá, modrá kniha s ilustracemi Radka Mikuláše mi připomenula, jak dopadlo psaní mojí první (a poslední) pohádky. Maminka – můj první kritik, vyvalila oči děsem, když se pavouk snažil křísit osamělou mouchu. Pokud jde o knihu Terezy Boehmové, tak vykulené oči má jen zajíc Zlobílek na obalu knihy. Jak jen to ta autorka udělala, že si zajíc obsadil veškeré večerní čtení a že na každou knihu synek ukazuje – „o slobílkovi“?!

Kniha má tři části, pohádky pro nejmenší, pro větší a pohádky hostů. Nedočkavě přetáčím sem a tam. Čekám, že z knihy vyskočí tajemná formule. Nejen celé Česko čte dětem. „Česko“ čte dětem i v Turecku... Říkala jsem si, pojď holobradý zajíci, podám si tě, však jsem už zdolala Murakamiho, Pamuka a jiné borce. Pohádková kniha však mate vzhledem.

Po první pohádce, kdy zajíci skákali po zádech polštáře, jsem zapochybovala o svém prvotním dojmu. Útlá je, banální nikoliv. Bubák televizák přišel vhod: „Potřetí ti už Příběh hraček nepustím, však přijde ten bubák, pamatuješ si ho, viď!“ Další aktuální pohádky – jak nechtěl zajíc čurat, jak si nechtěl stříhat nehty, jak nechtěl jíst – měly také velký ohlas. Byla jsem překvapená jazykem, který byl vtipný, místy na hraně spisovnosti, ale přesto velmi poutavý. Ani jednou jsem neusnula dřív jak syn. Ani jednou nezaklapl knihu a nehodil ji na zem. Je vidět, že prvotní testování babička-Terezka, Tereza-Anna a přátelé bylo výhodné. Pohádky působí vybroušeně. Nejvíce oceňuji aktuálnost. Témata pro nejmenší jsou zrovna ta, o která se ve věku okolo tří let nejvíce válčí. Odměny, pochopení nebo demokracie (ani řev) prostě nezabírají vždy. Zajíc zabral.

Víla nepořádnice mi sice zavařila, dala vlastně nechtěnou reflexi. Synek totiž prohlásil nad obrázkem: „Jé, maminka.“ Je to ilustrace zuřící víly, která rozbíjí hračky zajíce Bonifáce (alias Zlobílka). Moc nás nezaujal Cirkus a Smutný klaun. Naopak, O tlusté špagetě, O šikovné Markétce nebo O plovoucí židli, to byly krásné pohádky i pro mne, dospělého čtenáře. Trošku jako moderní bajky. Pohádky hostů necháme až pro pozdější věk. Rybka je vtipně aktuální, Sova příjemná a Chytrý kocour záhadný. Říkala jsem si, byl to záměr, ukázat romskou verzi Kocoura v botách?  Tak nevím, jestli jsem dilino já, nebo Mikeš. Tolik kocourů v jedné pohádce!

Knihu bych jednoznačně doporučila všem rodičům (i prarodičům), kteří pláčí u pultů knihkupectví zoufalstvím nad tím, co vybrat. Tedy, co vybrat děťátkům „fejsbůkové“ generace. Zajíc Zlobílek je vhodný doplněk k Petiškovi, Němcové a všelijakým říkadlům. Skutečně doplňuje dětský knižní trh. Hledáte-li aktuální příběhy vyprávěné solidním jazykem s laskavou nadsázkou, neuděláte chybu, když vpustíte do svých domovů Terezu Boehmovou a jejího parťáka Zlobílka.

Čtěte také:

O pohádkách pro neposedy s Terezou Boehmovou

Tereza Boehmová: „Dostávám e-maily od žen, které se nad mou knihou bavily, našly se v ní a chápou můj smysl pro humor“