Anděl hermafrodit s podstatou démona

Recenze

Vytvořeno 7. 1. 2011 1:00

Autor: Petr Měrka

Kniha DAEMONICA – Pekelný nářez od Martina D. Antonína (*1978) je vyprávěna z několika vzájemně se prolínajících poloh, které se střetávají téměř až schizofrenně v  osobě démonky Lilien.

Ta chce zradit svoji hříšnou přirozenost, ale její průlom na svět lidí pomocí zaklínání provedeného Arnoštem Hovězím je narušen blbem andělem Karielem.
Situace se vyvine nakonec tak, že zůstane démonická podstata, kterou střídavě řídí anděl společně s duší člověka, jež samozřejmě přináležela právě nebohému panu Hovězímu.

Meritum humorného vyprávění je založeno na klasickém střetu dobra a zla, kdy se jeho hlavní osa točí kolem tzv. Velkém plánu samotného Lucifera, o němž přirozeně nikdo neví nic konkrétního.

Jsou zde přítomny nezanedbatelné prvky erotiky i zdravého cynismu. Již po prvních pár řádcích je zřejmé, že Antonín dokonale zvládá literární řemeslo. Fabulace jeho textu je rozsáhlá, ale soudržná. Prakticky nikde v knize nenajdete slabé místo. Jediným jejím nedostatkem se tak stává právě její délka, která na dnešní uspěchanou a stresem posedlou dobu působí až archaicky a hlavně neprakticky. Ještě ke všemu když má být celé dílo pojato coby tetralogie, jak vysvitá v anotaci na druhý díl DAEMONICY nesoucí podtitul Andělské rakvičky. Ale to je jen otázka vkusu toho či onoho čtenáře. Osobně bych však považoval za mnohem vhodnější 150 stránkový formát klidně rozvržený i do dílů 10, přičemž bych napjatě čekal na vydání dalšího svazku.

Možná jsou také lehce na závadu pasáže soubojů a bitek, kterých je snad až nadbytečné množství a postupem doby se nám slévají v monotónně jednolitý stereotyp. Chci však zdůraznit, že Antonín píše mistrně a prakticky mu nelze nic vytknout. Někdo by se možná pozastavil nad nedostatečnou intelektuální hloubkou a textu skutečně chybí ona metafyzika, jaká je kupříkladu patrna u P. K. Dicka či žánrově mnohem bližšího M. Moorcocka. Jenomže koho ta zajímá?

Styl vyprávění je dynamický a překypuje akcí. Žádné hloubání v něm nehledejte a ani nemyslím, že by Antonín měl ve své DAEMONICE v úmyslu řešit nějaké pseudofilosofické otázky dotýkající se smyslu bytí a podobně.

Antonín napsal prostě strhující fantasy, která určitě nikoho neurazí, ale spíš nadchne. Myslím, že je to talent, jenž si zaslouží nemalou pozornost.

Podstatná část Pekelného nářezu se jak jinak odehrává v samotném Pekle. Zde nám Antonín předkládá jeho velice důmyslný a naprosto originálně svébytný model, jehož ztvárnění je úsporné, ale současně úžasně fantasmagorické. Snad se i inspiroval jednou z částí triptychu Zahrady pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche zachycující právě peklo a zatracení, přičemž popis Líhně je až morbidně surrealistický. Celé pojetí a konfrontace Nebe a Pekla jsou detailně rozpracované. Počínaje demokratickými nešvary politických stran andělů a konče intrikami démonů proti samotnému Luciferovi.

Svým vehementním prozaickým rozmachem mi Antonín do jisté míry připomíná slavného J. M. Trosku, jenž je známý svým Kapitánem Nemo či Zápasem s nebem.

Závěrem mi nezbývá, než Antonínovu DAEMONICU doporučit všem, ne jen těm, co holdují žánru fantasy či sci-fi, kteří se chtějí dobře pobavit. Tato kniha stojí určitě za přečtení a dovolím si soudit, že vás nezklame.

Zvedla tedy alespoň hlavu, v těžkém šoku zhodnotila širokou pláň své pahorkaté hrudi, prohlédla si své objemné a masité ruce… a s hysterickým smíchem prohlásila: „Hej, andělé, pojďte zpátky! Založíme aquashow a já budu velryba! Nebo sumo-šampiónka! Parní válec! Přehrada na Temži!
Nebo víte co? Teď už mi fakt nic nebrání stát se jeptiškou! Stačí klášter s vjezdem pro tiráky, extra-jídelnou, lavičkama z ocelovejch traverz a hábit XXXXXXXL…“
Uchechtla se ještě jednou, načež zaječela silou tovární sirény:
„Sundejte to ze měéééééééééééé!“
(Antonín, M. D. DAEMONICA – Pekelný nářez. Straky na vrbě: Praha, 2010, s. 216)

Román DAEMONICA – Pekelný nářez vydalo nakladatelství Straky na vrb