Čarodějnice, která vás očaruje

Recenze

Vytvořeno 13. 1. 2011 1:00

Autor: Hana Veselá

Prozatím poslední dílo světoznámého spisovatele Salmana Rushdieho očaruje každého už svým názvem Čarodějka z Florencie, až skoro po pár stránkách ztrácíme pojetí o realitě. Co je skutečnost a co pouhý sen? Román se tak zařazuje do Rushdieovy tvorby balancováním na hranici mezi realitou a fikcí.

Salman Rushdie je britský spisovatel indického původu, takže zosobňuje míchání a prolínání dvou naprosto oddílných kultur. Často tak v jeho díle můžeme vidět onen střet východní a západní kultury a ani v tomto románě tomu není jinak.

Hlavní část děje se odehrává v daleké Indii na dvoře císaře Akbara Velikého, kam přichází blonďatý mladík, který o sobě tvrdí, že je synem jeho pratety, krásné Karaköz. Jak by to však mohlo být možné s ohledem na jeho mladý věk? Osvojila si Karaköz opravdu tajemná kouzla? Mogor začne císaři vyprávět její příběh, aby vyjevil pravdu. Čtenář díky jeho vyprávění putuje společně s půvabnou Karaköz a její služkou, před jejichž krásou se poklonilo několik mužů, z dávné Mughulské říše na dvůr uzbeckého a také perského šáha přes slunnou Florencii až do dalekého Nového světa.

Příběh je tak neuvěřitelný a zcela z jiného prostředí, jako kdyby pocházel z Tisíce a jedné noci, kde Mogor představuje Šeherezádu, ale je také prolínán skutečným životem na mughalském dvoře. V románě potom dochází ke stálému srovnání západního a východního myšlení. Mogorův příběh je tak neskutečný, že by se snad mohlo jednat o pouhý výmysl nebo pohádku, kterou nám vyprávění připomíná svými rysy. Zároveň Rushdie svůj román nešetří na fakta a informace, aby dodal vyprávění na skutečnosti a autentičnosti. Čtenář si tak může uvědomit, kolik měla Florencie společného s Mughulskou říší, jako třeba pověrčivost a víra v magii a kouzla.

Román se čte s lehkostí zejména díky vynikajícímu překladu Pavla Dominika. Čtenář ho může číst jen pro potěšení z četby, zároveň vedle faktických informací a konfrontací dvou kultur zde Rushdie jako všude jinde vkládá malé úvahy a zamyšlení. Rushdieho Čarodějka z Florencie je potěchou pro duši. A kdo je vlastně oním skutečným čarodějem?

„Na sklonku jeho dlouhého panování, dávno poté, co se v hlavním městě objevil šarlatán Mogor dell’Amore, stárnoucí panovník na onu podivnou příhodu s dopisem anglické královny nostalgicky zavzpomínal a za toužil se na něj znovu podívat. Když mu ho přinesli a překladu se ujal někdo jiný, většina původního textu chyběla. Ukázalo se,  že dochovaný dokument neobsahuje žádnou zmínku a jeho vlastní či papežově neomylnosti; nežádal ani o spojenectví proti společným nepřátelům. Byla to vlastně jen obyčejná prosba o slušné obchodní podmínky pro anglické kupce, provázená několika obvyklými výrazy úcty. Jakmile se císař dozvěděl pravdu, znovu si uvědomil, s jak smělým čarodějem se setkal ono dávné ráno poté, co mu snem proletěla vrána. Tehdy mu však už tato vědomost nebyla k ničemu a připomněla mu jen cosi, co neměl nikdy zapomenout: že magie nevyžaduje žádné kouzelné elixíry, spřízněné duchy ani kouzelné hůlky. Výřečnost sama je dostatečně velkým čaroděje“ (str. 74)

Pokud souhlasíte s Rushiem, tak čarodějem je každý, kdo je mistr slova, a tedy i Rushdie sám.

Knihu Čarodějka z Florencie vydalo nakladatelství Paseka