Pýcha a přemlouvání

Recenze

Vytvořeno 13. 5. 2011 2:00

Autor: Hana Masaříková

„Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ řekla kdysi Jane Austenová. A právě láska ve všech svých proměnlivých podobách, radostná i bolestná, opětovaná i nenaplněná, ztracená i znovunalezená, je nosným tématem románu Pýcha a přemlouvání anglické autorky, představitelky tzv. rodinného románu a „mladší sestry Shakespeara“ Jane Austenové.

V centru děje jejich knih stojí obvykle mladá dáma, která řeší problémy typické pro dívky z vyšších vrstev na počátku 19. století – tedy problémy, jak vhodným sňatkem dosáhnout společenského postavení. Hlavními postavami bývají inteligentní a morálně silné hrdinky, které ostře kontrastují s marnivostí a pošetilostí svého okolí. A nejinak je tomu i v příběhu Anny, nejmladší ze tří dcer rozmařilého sira Waltera Elliota. Ten je zde vylíčen jako ješitný, pošetilý a sobecký baronet, který hodnotí lidi podle vzhledu a postavení a podle jehož úsudku by měli po světě pobíhat jen lidé dokonalí a vznešení, aby svět vůbec za něco stál. Anna je jeho pravým opakem a stejně ostře kontrastuje i se svými staršími sestrami, snobskou a po společenském postavení toužící Elizabeth a útlocitnou a hypochondrií trpící Mary.

V době, kdy se nápadníci vybírají podle rodu a společenského postavení, se Anna vášnivě zamiluje do Fredericka Wentwortha, který ale neodpovídá „kritériím“ tehdejší doby. Sir Elliot odmítá Wentwortha jako budoucího švagra a jeho tvrzení podpoří i lady Russellová, blízká přítelkyně rodiny Elliotů, která po smrti paní Elliotové dohlíží na její děti a jejíž slovo má v rodině velkou váhu. Anna nakonec podlehne tlaku okolí a své velké lásky se vzdává. Po několika letech se ovšem se svou dávnou láskou setkává, a protože z jejich srdcí nevyprchal milostný cit, po počátečních strastech a nedorozumění k sobě opět najdou cestu. Lásce Anny a Fredericka bránila právě Pýcha, která jim několik let nedovolila udělat první krok ke sblížení, a Přemlouvání ze strany rodiny a okolí.

Na pozadí milostných problémů Anny Elliotové se odvíjí také poutavé vyprávění plné detailních popisů tehdejšího života, které nám evokuje dávno ztracenou atmosféru anglického venkova. V době, kdy v literatuře vládl romantismus a umělci psali o tragické a bolestné lásce drásající duši, zachycovali stesk a melancholii člověka, který se cítí nepochopen společností, Jane Austenová nahlíží na svět hravým a komickým viděním okořeněným ironickým nádechem a smyslem pro mravní hodnoty. Láska, přátelství a morálka jsou zde povýšeny nad moc, bohatství a společenskou prestiž. 

Tato první moderní anglická autorka má schopnost vidět lidem až na dno duše a nebojí se komentovat okolní svět. Román Pýcha a přemlouvání vyšel posmrtně v roce 1818, ale v mnoha ohledech je nadčasový. Přestože popisuje život o několik století dříve, odráží se v něm chování naší společnosti a my zjišťujeme, že hodnoty některých lidí se ani v průběhu staletí nemění.

Ukázka:
Odporu, živenému takovými názory, se Anna nedokázala vzepřít. Jak byla mladá a mírná, možná by byla překonala otcovu nevůli, ač ji sestra ani jediným laskavým slovem či pohledem nepovzbudila, ovšem když lady Russellová, kterou odmalička milovala a na niž jako na matku spoléhala, pevně stála na svém a s velkou něhou k ní hovořila, nemohla svými radami neuspět. Anna se dala přesvědčit, že zasnoubení byl omyl – nerozumná lehkovážnost, nemá naději na úspěch, ani si to nezaslouží. Nepodrobila se však jen ze sobecké opatrnosti, když se s Wentworthem rozešla. Kdyby si nenamluvila, že tak činí pro jeho dobro ještě spíš než pro své, sotva by se ho byla vzdala. Musela uvěřit, že jedná prozíravě a přemůže sama sebe především kvůli němu, v tom nacházela hlavní útěchu při bolestném rozloučení – rozloučení navždy, a věru že potřebovala všemožně se utěšovat, aby překonala dodatečnou trýzeň, když jí vyčetl, sám naprosto nepřesvědčen a neústupný, že mu vynuceným rozchodem ublížila. (s. 36)

Knihu Pýcha a přemlouvání vydalo nakladatelství Leda